Kronika

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, tip pro ty, kteří to nechtějí číst celé – do ZOO jedině se zoologem a nevšední zážitek zažijete po domluvě prohlídky historického nádraží Martinice v Krkonoších!

Psal se začátek března 2022, do Velikonoc zbývá měsíc a půl a je nejvyšší čas vymyslet program.

První stavební kámen plánování už mám, vím, že jedeme do Hostinného, tamní skautskou základnu máme zabookovanou již od podzimu. A co je v okolí zajímavého? „Strejda google“ vždy výborně napoví a možností je celá řada.

Na čtvrtek domlouváme Safari, program pro školy se dvěma zoology zní dobře, zvláště hledací hra po Safari. Dámy zooložky nám otevřely nový svět okořeněný samými NEJ z říše africké fauny. Představte si, že zažíváte National Geographic v roli kameramana, nádhera.

V pátek čekají mladší děti hry kolem chaty a velké děti posíláme za panem historikem do Trutnova. Počasí nám vyšlo a výpravu vyšperkoval památník, který se změnil v rozhlednu na celé Krkonoše. Krajina kolem Trutnova je po střetu armád Pruska a Rakouska-Uherska plná šrapnelů a olova, to si člověk neumí představit, dokud tam nestojí, jaká to asi byla mela. Za zmínku stojí zmínit také originální koncept knedla-vepřa-zela, který nám ještě teplý přivezl Šéf přímo pod nos a servíroval jako hamburger. S ơ m by se dal dobýt svět fast foodů.

V sobotu vyrážíme do muzea v Martinicích. Výborný průvodce nás provedl celým nádražím a dovolil nám hýbat s manuálními výhybkami a měnit mechanická návěstidla, která se dodnes používají pro běžný provoz. Takové návěstidlo číslo 8 byla výzva pro nejsilnější z nás a paní signalistka se jen smála, že máme štěstí, protože právě proběhlo promazání celé soustavy.

Na nedělní dopoledne je program předem daný. Jsou Velikonoce, tudíž holky barví vajíčka a jinoši pletou pomlázky. Rok od roku je paleta upletených pomlázek zajímavější a zajímavější, kluci studují návody na internetu a zkouší různé vychytávky.

Odpoledne starší děti vyrážejí do KRTKU (v roce 2014 bylo ve Vrchlabí otevřeno nové Krkonošské centrum environmentálního vzdělávání, které velmi rychle získalo přezdívku Krtek), kde nás čeká interaktivní herní program o přírodě.

Velikonoční pondělí má vždy podobný scénář. V pondělí brzy ráno se chlapecká část nenápadně vzbudí a ještě nenápadněji se doplíží do společenky pro pomlázky. Pak se rozdělíme a jdeme naše drahé dívky omladit koledou. Nepřestavujte si žádný masakr, dbáme na to, aby omlazení proběhlo v gentlemanském duchu a vykouzlilo oběma stranám smích na tváři, vždyť jsme přeci skautští bratři a sestry. Kluci ještě dopoledne vyrážejí do ulic na koledu a po úklidu chaty, za který jsme byli pochváleni, cestujeme autobusem zpátky do Českého Brodu.

V sobotu 19. 3. se uskutečnilo první kolo letošních turistických závodů, závod Středočeského krajského poháru, tentokrát přímo u nás v Českém Brodě.

Navzdory původní špatné předpovědi bylo nakonec krásné počasí, takže se krásně běhalo. Trať ovšem byla těžká, tak, jak už to u nás v Českém Brodě, respektive v lesích v Dolánkách bývá. Prostě žádná jednoduchá rovinka, ale hezky lesem nahoru, dolů a tak pořád dokola. Klasicky se soutěžilo v několika disciplínách, které, kromě zdolání trati v co nejrychlejším čase, musel každý závodník splnit: překážková dráha, lanová lávka, určování dřevin, kulturně poznávací činnost, turistické a topografické značky, uzlování, odhad vzdálenosti a orientace mapy.

Na závod přijela spousta účastníků i z dalších turistických oddílů a každý z nich si jistě odvezl krásné vzpomínky. Naši závodníci se umístili velice dobře. Alžběta Vodičková, Jana Machorková a Nikola Blechová si ve svých kategoriích odvezly ze závodu dokonce 1. místo. Všem účastníkům moc gratulujeme a budeme jim držet palce i na dalších závodech, které nás čekají.

O týden později, tedy v sobotu 26. 3., jsme vyrazili na Mistrovství Středočeského kraje v turistických závodech do Kralup nad Vltavou. Tohoto závodu se zúčastnilo sedm našich závodníků, všichni si to užili a opět se moc dobře umístili. Počasí nám opět přálo, takže se dobře běhalo. Celkem se závodu zúčastnilo na 200 závodníků. Připravit, tři, dva, jedna, teď! A je odstartováno. Jako první vyběhla naše závodnice Kristýna Ševčíková, která si vybojovala 3. místo a byla také celkově 3. ve Středočeském poháru. Další, kdo se umístil na stupních vítězů, je Denisa Kratochvílová, která je ze stejné kategorie jako Kristýna a umístila se na 2. místě v samotném závodu a i celkově ve Středočeském poháru. Ze stejné kategorie byla na 1. místě v samotném závodu a i ve Středočeském poháru Nikola Blechová. Z kategorie mladších žáků se na 2. místě závodu umístil Vojtěch Kos.

Po sečtení bodů z předchozích závodů jsme přivezli také 1. místo za Středočeský pohár Alžbětě Vodičkové, která tento poslední závod nemohla běžet. Ostatní závodníci od nás sice nebyli na stupních vítězů, ale to vůbec nevadí, protože máme skvělé zážitky a vzpomínky a určitě se na dalších závodech umístíme ještě lépe. Nikču, Týnku, Denču a Bětku budou pravděpodobně čekat tři krajská kola o krajský pohár a poté uvidíme, jestli se děvčata dostanou i na mistrovství republiky. Ještě jednou všem účastníkům gratulujeme a přejeme štěstí v dalších závodech.

V sobotu 5. 3. jsme se v dopoledních hodinách sešli před klubovnou v počtu dva vedoucí, pět skautů a třináct vlčat a vyrazili směr Technické muzeum v Praze. Po zakoupení lístku jsme sedli do vlaku a jeli na Masarykovo nádraží, kde se k nám připojil ještě jeden člen výpravy. Díky tomu, že nám ujela tramvaj č. 26 a my jsme museli čekat na další, jsme ten navíc vzniklý čas využili k tomu, abychom všechny účastníky výpravy poučili, co dělat, když se ztratí, a jak se chovat v muzeu.

Další tramvají jsme pak jeli na zastávku Letenské náměstí, kde jsme vystoupili a vyrazili jsme k cíli naší výpravy, který nás už z dálky vítal velkým nápisem – Národní technické muzeum. Ještě před vstupem jsme si udělali malou pauzu na svačinu, vedoucí koupili lístky, v šatně jsme si odložili věci a šlo se na věc. První zastávkou v muzeu byla výstava architektury v nejvyšším patře. Nejlepší část muzea, kterou ale může technické muzeum nabídnout nám klukům, je expozice slavných aut, letadel, kol a vlaků. Další zajímavé expozice jsou o astronomii, o předmětech do domácnost, o knihtisku a o fotografování. Doba strávená v muzeu utekla rychlostí světla. Po prohlídce celého muzea jsme si udělali závěrečnou fotku před stíhačkou Spiƞ ire a vyrazili jsme procházkou zpátky na Masarykovo nádraží na vlak. Cesta vlakem utíkala, povídali jsme si totiž o tom, co všechno jsme v muzeu viděli.

Na brodském nádraží se pak odpojil oddíl skautů, pro ně ơ m výprava skončila. Vlčata se ale vrátila do klubovny, kde jsme si dali k večeři pizzu a po ní jsme připravili klubovnu na filmovou noc, rozložili si karimatky a spacáky a náš program pokračoval. Hlasování o filmu pro tuto noc vyhrál film LEGO příběh a fimový večer mohl začít. Někteří z nás usnuli po náročném dni už během filmu, nicméně po skončení filmu jsme se všichni přemístili do spacáků a šli jsme spát. Další den jsme začali rozcvičkou a snídaní sestávající se z výborných buchet od maminek. Po jídle jsme uklidili klubovnu do původního stavu, ve zbývajícím čase jsme si zahráli pár her a pak už byl čas výpravu ukončit a pomalu se rozejít. Ale víte co? Už teď se těšíme zas na další výpravu.

Únor je nejkratší měsíc v roce a nám skutečně uběhl rychlostí blesku. Možná i proto, že byl nabitý různými výlety a dalšími akcemi.

Na prahu letošních jarňaček si světlušky uspořádaly rukodělnou dílnu. V sobotu 12. února se světlušky a jejich vedoucí sešly v klubovně a společně vyráběly ze šišek, loje a slunečnicových semínek krmítka pro ptáčky. Své výtvory si světlušky odnesly domů, protože ale krmítek plných dobrot vyrobily víc, rozvěsily ty přebytečné na zahradu školky.

A zatímco holky v klubovně tvořily krmítka, velcí kluci roveři si uspořádali brigádu na „podzimku“, naší druhé klubovně, kde prováděli opravy, nutnou údržbu a hlavně řezali a sekali dřevo na zbytek zimní sezóny, aby nám na schůzkách bylo všem teplo. Díky kluci!

Během jarních prázdnin jsme nelenili a vyrazili jsme si protáhnout svaly do bazénu. V úterý 15. února vyrazila patnáctičlenná skupina na výlet do kolínského Vodního světa. Vybaveni svačinami na doplnění energie a dobrou náladou si bazénoví výletníci užili den plný vodních radovánek a o tom, že se tam vyřádili dosyta, vypovídají i slova vedoucích, že „hodnější děti“ už domů dlouho nevezli.

Den sesterství, tedy den zamyšlení, probíhal letos v kruhu oddílu skautek v době jejich schůzky 23. února 2022. Na setkání byly přizvány sestry z našeho střediska napříč bývalými oddíly (dorazily Martina, Hanka, Ivanka, Věra, Janička + současné vedení skautek). V kruhu jsme si připomněly, proč tento svátek slavíme, vzpomněly jsme na manžele Baden-Powellovy, zakladatele světového skautingu, a „starší“ členky se představily těm mladším. Zavzpomínaly na dobu, kdy ony byly skautkami, i na čas, kdy se skautovat nemohlo. Také na místa, kam všude se jezdilo tábořit a při prohlížení starých alb i na vtipné příběhy z akcí a táborů. K této příležitosti si také skautky a jejich vedoucí připravily malé pohoštění, každá přinesla něco dobrého, někdo napekl ovesné placičky či muffiny a společně jsme to zapily šálkem dobrého čaje.

V sobotu 5. března jsme si udělali trénink na turistické závody, kterých nás v letošním roce čeká opět celá řada. Naučili jsme se vázat uzly a poznávat stromy, příště natrénujeme zase něco dalšího a na závodech to všem pěkně nandáme!

V ten samý den pro změnu vyrazila naše vlčata se svými vedoucími na výlet do Národního technického muzea, na který navazovala filmová noc s přespáním v naší klubovně. A že si takovou denní i noční zábavu užili, o tom nemůže být sebemenších pochyb.

Ve čtvrtek večer jsme přijeli do Chotěboře do místní skautské klubovny, kde jsme byli až do neděle. Tentokrát nám celkem přálo i zimní počasí, a tak jsme si ho pořádně užili. Nejprve jsme si vybalili a vrhli se na jídlo, které jsme měli s sebou. Maminky nám ho připravily dost, ale za pomoci vedoucích jsme zvítězili. Potom jsme si klubovnu pořádně zabydleli. Další den dopoledne jsme šli bruslit na stadion, který byl hned vedle. Neznámý pán nás tam učil piruety a ti, kteří neměli brusle, šli bobovat. Po obědě jsme šli bobovat všichni, když jsme se vrátili, tak jsme si odpočinuli a udělali si společně večeři. Večer nás čekal kvíz a taky jsme si zahráli hru - předváděli jsme filmy pantomimou a hádali jsme jejich názvy. V sobotu byl celodenní výlet údolím Doubravy. Po cestě jsme plnili různé úkoly, ale hlavní úkol byl udělat si k obědu buřty. Po krásném výletě jsme si na chvíli lehli, udělali si večeři a po ní jsme si pustili film: Free guy. V neděli jsme hned po snídani začínali balit a uklízet klubovnu, abychom ji opustili ve stejném stavu, jako před naší návštěvou. Pak jsme si připravili s sebou na cestu oběd a šli jsme na zastávku, ze které jsme jeli zpátky do Českého Brodu. V Brodě na nádraží jsme se rozloučili a šli jsme domů, pololetky nám skončily, ale my stejně zase brzy někam vyrazíme.

Za účastníky sepsal Frest

Blížil se Mikuláš a nás čekal víkend plný dobrodružství. V sobotu jsme vyrazili ve složení skautky, skauti a jejich vedení směr Jirny – tak to stálo na lístečku, který odstartoval naše mikulášské putování.

Než jsme se tam ale dostali, navštívili jsme voňavou svíčkárnu v Šestajovicích, kde si každý z nás vykrojil mýdlo, vytvořil vlastní kombinaci soli do koupele a vyzdobil dvě svíčky. Před Vánoci přímo perfektní zastávka.

Po krásné návštěvě jsme došli zasněženými chodníky až do Jiren. Před branou klubovny se strhla divoká koulovačka. Ohřáli jsme se v útulné klubovně a vydali se prozkoumat okolí. Cestou jsme si zahráli hry ve sněhu a postavili sněhuláka.

Večer jsme si dali gulášovou polévku a potom začala tematická bojovka, při které jsme si vyrobili ochranné amulety. Dokud amulety nebyly složeny, museli jsme se schovávat před duchy. Všichni jsme je složili a dostali jsme bohatou odměnu od Mikuláše. Během večera jsme to všechno snědli a v neděli nás čekal jen návrat klánovickým lesem domů.

Letošní podzimní prázdniny jsme již tradičně strávili na společné celostřediskové výpravě. Tentokráte jsme zakotvili asi nejblíže domovu, co jsme kdy byli, a vypravili se do františkánského kláštera v Zásmukách.

Spartánské vybavení pokojů nás zpočátku trochu zarazilo, ale rozlehlost zahrady vše vykompenzovala. Tohoto prostředí jsme využili i při tvorbě příběhové hry, kdy děƟ byly najaty hraběnkou, aby našly poklad střežený prokletými mnichy a jeptiškami. Středu jsme strávili prozkoumáváním kláštera a jeho okolí. Ve čtvrtek jsme pomohli s údržbou zahrady, rovnáním dříví a likvidací šípku. Po obědě jsme se vypravili po stopách hraběnčina předka, prohlédli si oboru, okolí Zásmuk i staré zahrady. Pátek jsme strávili na cestě starou lipovou alejí k Bečvárce, poté přes lesy k Toušické kaskádě a podél Výrovky zpět do kláštera. V sobotu jsme si připravili lektvar, díky kterému jsme prošli do říše prokletých mnichů, kde děti musely přesvědčit mnicha k prodeji mapky k pokladu, aby vzápětí zjistily, že některé z nich napálil. Bednu s pokladem však i přes to všechno vykopaly a mohla tak nastat závěrečná hostina. V neděli jsme po úklidu skočili naposledy na hřiště a ze zpětné vazby si odnesli zajímavé poznatky pro přípravu dalších akcí, snad bude prostor je využít.

Mistrovství České republiky štafet v Turistickém závodě se konalo letos u nás v Českém Brodě.

Tento outdoorový závod je terénní běh v délce od 2 do 6 kilometrů podle věkových kategorií. Na trati je umístěna řada kontrolních stanovišť, které je nutné plnit bez chyb a co nejrychleji. Jsou to odhad vzdálenosti, hod míčkem, plížení, lanová lávka, vázání uzlů, orientace mapy, azimutové úseky, určování dřevin, turistických a topografických značek, poznávání kulturních památek a přírodních zajímavostí. Měří se čas strávený na trati a za nesprávně splněné úkoly jsou závodníkovi přičítány trestné minuty. Po doběhu prvního z trojice navazuje štafetová předávka a vybíhá druhý z trojice a následně i třetí závodník.

Závod proběhl v lesích za obcí Zahrady, start a cíl byl v chatové osadě Dolánky. Závodníci se museli vyrovnat s náročným terénem na trase dlouhé 5 360 m (muži, ženy), 3 650 m (žactvo). Na první místo v kategorii mužů se dostala štafeta z Frýdku Místku, v kategorii žen štafeta z Mikulášovic. Naše středisko reprezentovaly tři trojice. V kategorii žen získala stříbrnou medaili domácí štafeta tří sester: Jana Machorková, Kateřina Čokrtová a Eva Babicová. Štafeta ve složení Karolína Mukařovská, Lucie Mukařovská a Kristýna Zumrová se umístila na krásném 8. místě a v kategorii žákyň získala štafeta Nikola Blechová, Kristýna Ševčíková a Ema Hrušková vynikající 5. místo.

Děkujeme všem pořadatelům, vedoucím a rodičům za pomoc, díky vám jsme mohli uspořádat kvalitní a povedené závody.

Již 24. ročník českobrodské Akce Vpřed se konal ve dnech 4. a 5. září se startem v cíli loňského ročníku – v Červených Janovicích a s cílem ve Zbýšově, pro závodníky samozřejmě dopředu neznámým.

Poslední dubnový víkend se bohužel ani letos neuskutečnila chrudimská Akce Vpřed, kdy své síly můžeme poměřit i my organizátoři té českobrodské, o to víc jsme ale byli rozhodnuti uskutečnit tu naši, v září. Ihned vyvstala otázka, jak celou trasu naplánovat. Jelikož se jedná o dvouetapový závod, musíme vždy najít vhodné místo pro přenocování, kde si budou moci závodní družstva postavit stan nebo alespoň nouzový bivak. Snažíme se také, aby po dlouhé a náročné první etapě bylo nedaleko nějaké restaurační zařízení. Pokud by ale byla znovu zavedena restriktivní vládní opatření, mohlo by to silně zkomplikovat celý závod.

Když jsme procházeli potenciální trasu závodu, narazili jsme v lesích nedaleko obce Březí na tábořiště Mustang tábornického oddílu z Kolína. A protože v České republice zná každý každého, brzy jsme sehnali kontakt a vše bylo dohodnuto. „Přespání mimo civilizaci, takový návrat ke kořenům,“ řekli jsme si. A tak jsme i slaňování pojali po staru, žádné karabiny ani osmy, z malého svahu si závodníci vyzkoušeli „Dülferův sed“, který by měl umět nouzově použít každý horolezec. Ráno, při začátku druhé etapy, zase měla družstva za úkol uvařit vejce natvrdo, respektive vyrobit tuhý žloutek a jako snídani ho i pozřít. Pro některá družstva bez nádob na vaření prekérní situace. Nicméně všichni si zdárně poradili. I letos nechyběly další disciplíny jako lukostřelba, hod granátem, vrhací sekery, kánoe, šplh, střelba ze vzduchovky, nejen lanové překážky, praky, plavání. Do toho vědomostní testy, spousty šifer, které vám prozradí další cestu, na zádech batoh dle svého umu sbalený a letos pro někoho i mokré boty – ideální trasa totiž vedla patnácti brody přes Klejnárku, úsekem zrušené žluté turistické značky (asi proto ji zrušili, my ale doporučujeme navštívit).

Všech 13 družstev úspěšně dorazilo do cíle, vyhrálo družstvo z Českého Brodu – Tomáš Vyhnal, Vojtěch Vyhnal, František Hrbek o 63 minut před družstvem z Prahy – Anežka Henychová, Vít Henych, Václav Henych a třetí skončili vítězové loňského klání – Josef Polák, Jan Černohaus, Tomáš Knězek. Uznání ale patří všem závodníkům.

Děkujeme všem rozhodčím za pomoc při organizaci a městu Český Brod za finanční podporu, speciální dík pak patří paní Blance Mokošínové za perfektní organizaci občerstvení v polních podmínkách. Na shledanou při příštím jubilejním 25. ročníku!

Letošní tábor se nesl ve znamení cestování po celém světě. Za první dva týdny tábora totiž naši malí i velcí cestovatelé „navštívili“ přes 16 zemí. Amazing race – závod o poklad kolem světa odstartoval hned zkraje prázdnin a cílem našeho putování bylo získat klíč k dávnému pokladu Aztéků. Co den, to jiná země (občas i více) a rozmanité aktivity s danou zemí spojené.

Cestovatelé si tak vyzkoušeli třeba ranní rozcvičku v brazilském Riu v rytmu samby, fyzické schopnosti zocelil afghánský vojenský výcvik, v Anglii krom degustace čaje o páté pilovali (v angličtině, jak jinak) umění správně stolovat, v Rusku proběhl odposlech agentů tajných služeb, v Americe na ně čekalo nejen indiánsko-kovbojské odpoledne, ale také filmový hollywoodský večer, nikoho neminuly ani řecké olympijské hry, v africké Keni si holky cestovatelky vyzkoušely výrobu tradičních šperků a v Itálii zase výrobu domácích těstovin, kluci v Kanadě si zatím zahráli airsoft, na Šalamounových ostrovech si po boji o pustý ostrov a zdravovědné záchraně přeživších zálesáci sami vařili v Setonově hrnci, v Japonsku si vyzkoušeli jíst hůlkami (a některým tato záliba vydržela po zbytek tábora), až na závěr v Mexiku po dvoutýdenním získávání tajného kódu zabojovali o poklad Aztéků. Třetí týden pak tradičně patřil už jen skautkám a skautům a jejich programu plnému her, tábornických dovedností a také putování, tentokráte už ale jen po místech posázavských.

I všechny živly stály během tábora při nás – krom táborových ohňů nás navštívily bouře se silnými větry, přes tábor se přehnala velká voda, no a země, na té jsme to všechno úspěšně a šťastně přestáli.

Aby to cestování bylo se vším všudy, tak i kuchyně nabídla světové speciality. Tak například v Rusku jsme ochutnali boršč, v USA hamburgery a popcorn, italské ručně hnětené a válené těstoviny dopadly na jedničku, mexické chilli con carne taky zmizelo z hrnce šmahem, Španělsko nabídlo paellu i španělské ptáčky a k nudlím jsme si dali zaručeně afghánský mák a ještě se dojedli indickým chlebem naan, a o japonské rybě pojídané hůlkami už jste slyšeli.

A jaké jsou dojmy z tábora? Na to jsme se zeptali cestovatelů samotných:
V které zemi se ti líbilo nejvíc a proč?
Niki: „Afghánistán, protože byl super sportovní program.“
Přidávají se dvě vlčata: „A byly tam ty výborný placky.“ (chléb naan/pita chleba)
Pavel: „V Rusku. Protože jsem si mohl telefonovat rusky s agenty.“
Deni: „Brazílie. Samba jako rozcvička a celý den byl hodně barevný a pozitivně laděný. A nádherné byly ty kostýmy opeřených tanečnic.“

Stejně jako všude jinde, i v našem středisku způsobil Covid-19 poměrně dlouhou přestávku od většiny našich tradičních jedno i vícedenních akcí. Ale s jarem a přicházejícím létem se konečně zase vracíme do akce a jednou z těch prvních akcí jsou turistické závody. „Turisťáků“ se pravidelně účastníme již dlouhé roky, a protože máme šikovné závodníky, málokdy zůstane Český Brod bez medaile. A nejinak tomu bylo i tentokrát, kdy jsme vyrazili na mistrovství Středočeského kraje do Kralup nad Vltavou.

Turistický závod je terénním během v délce od 2 do 6 kilometrů (podle věkových kategorií). Na trati je umístěna řada kontrolních stanovišť, které je nutné plnit bez chyb a co nejrychleji. Jsou to – odhad vzdálenosti, hod míčkem, plížení, lanová lávka, vázání uzlů, orientace mapy, práce s buzolou, určování dřevin, turistických a topografických značek, poznávání kulturních památek a přírodních zajímavostí. Měří se čas strávený na trati a za nesprávně splněné úkoly získává závodník trestné minuty, které se připočítávají k jeho závodnímu času.

Závodu se z našeho střediska zúčastnilo celkem 11 závodníků, z toho šest dosáhlo na stupně vítězů. Ve starších žákyních jsme obsadili celé stupně vítězů: 1. místo Nikola Blechová, 2. místo Denisa Kratochvílová, 3. místo Kristýna Ševčíková. V dorostenkách získala zlatou medaili Alžběta Vodičková a v dorostencích Petr Roubíček (1. místo) a Jakub Vlasák (2. místo). Tito závodníci získali i postup na Mistrovství České republiky, které se letos koná ve Frýdku Místku 12. 6. 2021. Držte nám palce!

V týdnu před svátkem sv. Jiří jsme připravili pro světlušky a vlčata jarní „stopovačku“. Cestu, která vede od jedné šifry ke druhé až k té úplně poslední, kde na děti čekala závěrečná otázka, a tu když si zapamatovaly a zjistily správnou odpověď, mohly si přijít v sobotu na sv. Jiří do naší klubovny pro odměnu. Pokud chcete vědět, jak si to děti užily, máme tu malou ochutnávku od zúčastněných.

Roveři na skautu nám udělali stopovačku. Chodila jsem po Brodě a hledala jsem šifry. Šifer bylo celkem sedm. Občas tam byly těžší šifry, občas lehčí. Tahák jsem používala jen dvakrát, jinak ne. Nakonec tam byla otázka, kdo má svátek 24. dubna a proč je pro nás důležitý. Protože to byl svátek patrona skautů, svatého Jiřího, oblékla jsem si v sobotu (24. 4.) ráno kroj a odpoledne jsem si šla pro odměnu. Jsem ráda, že pro nás vymýšlejí roveři aktivity. Stopovačku jsem si užila a všem roverům děkuji. - Tonička

V sobotu odpoledne jsme s tátou a bráchou vyrazili do parčíku na Škvárovně. Začínala tam jarní stopovačka. Dlouho jsme hledali první vzkaz, až jsme zjistili, že se ztratil. Museli jsme poprosit o radu velké roverky, abychom věděli, kam se máme vydat. Pak už jsme mohli vyrazit. Celkem bylo na cestě sedm šifer, všechny jsme je vyluštili a hra nám pěkně ubíhala, protože jsme si u toho povídali o sv. Jiří, patronovi skautů a skautek, který má 24. 4. svátek. I když je pandemie a nemohli jsme Skautský den oslavit všichni společně, i tohle byla skvělá oslava. Moc jsem si celou hru užila, protože mě baví luštit šifry, chodit ven na procházky a poznávat okolí Českého Brodu. Stejně se ale nejvíc těším, až se zase společně uvidíme v klubovně a na táboře. - Ela R.

Také se všichni těšíme, až se budeme moci s dětmi sejít, nebo společně vyrazit na výpravu. Pevně věříme, že na tábor už spolu všichni vyrazíme. Přípravy tábora už jsou v plném proudu a rozhodně je na co se těšit. Užívejte jarního počasí a přejeme pevné zdraví.

Skautským oddílům dnešní doba bohužel nepřeje, nelze pořádat schůzky, natož společné výpravy. Některé oddíly mají sice „on-line“ schůzky, mnohdy mají v programu i zajímavé úkoly, nicméně venkovní společné aktivity nám velmi schází. A tak jsme my starší z našeho skautského střediska oprášili téměř 20 let starou hru s názvem Velký vánoční zabíječ času, mající kdysi za úkol dostat děti ve vánočním čase ven od televize. Nyní tedy v čase po Novém roce spíše od počítačů a chytrých telefonů – Povánoční zabíječ času.

Charakter hry zůstal stejný – postupné plnění úkolů a odkrývání dalších. Zúčastnit se mohl každý bez ohledu na věk. Tentokráte byly námětem mapy a hledání v mapách. Prvním úkolem bylo zjistit konkrétní místo podle leteckého snímku ze stránek Mapy.cz, které se reálně nacházelo v kruhu o poloměru 8 km se středem na pomníku Prokopa Holého. Všichni účastníci již nyní vědí, že za Vrátkovem je polní letiště, kde se nachází pamětní deska čs. válečných letců RAF, věnovaná zejména Oskaru Lojkovi z nedalekých Přišimas a dalším sedmi členům posádky bombardéru, který se 13. března 1944 ze svého letu již nevrátil.

Dalším úkolem bylo, opět za pomoci stránek Mapy.cz, najít konkrétní bod podle souřadnic. Bohužel jsou ve stále trvající hře ještě nějací účastníci, tak nemůžeme zatím ani naznačovat, jaké body to jsou. Místo toho si sami schválně zkuste najít na stránkách Mapy.cz bod o souřadnicích 50,0000° severní šířky a 15,0000° východní délky. Už víte, co je to za zvláštní místo? A ještě o něco tajemnější místo nacházející se téměř přesně 1 km zhruba severozápadním směrem?

Jeden z dalších úkolů, zejména pro starší skautky, skauty a vedoucí, byla taktéž práce s reálnou papírovou vojenskou mapou a jejím souřadnicovým systémem S-42 (který samozřejmě neodpovídá souřadnicím běžných systémů, a proto ho rádi používáme). Nám postačí, když si účastníci odnesou to, že osy x a y jsou opačně než jak je běžné v matematice, a že azimut 0° je směrem na sever a azimut 180° je směrem na jih.

Abychom spojili příjemné s užitečným, první vyhodnocení hry jsme provedli při jedné z mnoha našich každoročních oprav tee-pee (stany, ve kterých bydlíme na táboře). Účastníci si pro malé věcné odměny přicházeli jednotlivě a v rouškách, ale i tak museli ze stanových pláten cítit kouř z loňských ohňů… A my věříme, že nejen používání map, ale i ohňů v tee-pee si v létě užijeme dostatek!

Ačkoliv letošní školní zima kvůli veškerým omezením běžnému skautování prozatím moc nepřeje, našli jsme si v prosinci i tak způsob, jak připravit našim světluškám, vlčatům, skautkám a skautům alespoň trochu vánočního programu. A nezapomněli jsme ani na tradiční akce pořádané pro veřejnost, byť v takové okolnostmi vynucené úsporné verzi.

Začněme Mikulášem. Ten pro oddíly světlušek a vlčat připravilo světluščí vedení, a to ve formě „Mikulášské stopovačky“. Ta byla pro děti připravena na sobotu 5. 12., a protože řadu dětí na stopovačce doprovázeli rodiče, proměnila se vlastně v takovou rodinnou poznávací výpravu po Brodě. Cesta začínala na náměstí u zvonice, kde děti a rodinné týmy nejprve našly cestu z bludiště a pokračovaly směrem k muzeu. Odtamtud vedla cesta celkem přes sedm stanovišť napříč celým Brodem. Na každém stanovišti luštily děti různé šifry nebo hádanky, na posledním zastavení u kapličky sv. Gotharda směrem na Liblice je pak čekala básnička, kterou se musely naučit. Nebylo to ale jen tak pro nic za nic – ve večerních hodinách pak děti výměnou za básničku dostaly v klubovně sladkou mikulášskou odměnu.

Následovalo kratičké období, kdy jsme se zase mohli scházet. A tak uspořádalo vedení skautek a skautů ve středu 16. 12. venkovní vánoční besídku. Holky a kluci se sešli na Podzimku, ochutnali vzájemně cukroví a zahráli si společně venkovní hry. Konečně jsme se mohli po dlouhé době vidět! Následoval oheň, u kterého jsme se zahřáli, ochutnali nealko vánoční punč, Korádo nám zahrál na kytaru koledy a všichni jsme si tu chvíli vzájemnosti plnou smíchu a pohody pořádně užili.

V sobotu 19. 12. pak následovala tradiční cesta pro Betlémské světlo. Tento plamínek zapalovaný každoročně před Vánoci v Betlémě rozvážejí pravidelně skauti po mnoha evropských a amerických zemích a městech. Do Čech se dostává z Vídně – odtud jeho cesta pokračuje tradičně po železnici a my jsme si jej dojeli připálit do Kolína od skautů rozvážejících světlo ve vlaku z Brna. V Brodě si je pak mohli přijít lidé připálit do svých luceren a svícínků 22. 12. do altánku na zahradě MŠ Letadýlko a do naší klubovny, čehož broďáci rádi využili a Betlémské světlo pak o Vánocích plápolalo v mnoha domácnostech.

Protože jsme v letošním roce nemohli jít zazpívat koledy na oddělení LDN, alespoň jsme vyrobili a po sestřičkách všem pacientům poslali vánoční přáníčka. Snad alespoň ta pacienty potěšila a vnesla trochu vánoční atmosféry.

A protože Mikulášská stopovačka slavila velký úspěch, mezi svátky jsme uspořádali pro všechny světlušky, vlčata, skautky, skauty i rovery ještě další akci – Povánoční zabíječ času. Děti, ať už samy, nebo s pomocí svých rodičů, mohly vyrazit na další místa Českého Brodu a okolí, ale o tom vám povyprávíme zase příště.

V sobotu 21. 11. 2020 jsme se coby dobrovolníci zúčastnili velké výsadbové akce. Tu uspořádala obec Rostoklaty ve spolupráci s Mysliveckým spolkem Rostoklaty a nadací Sázíme stromy.

Na akci se vystřídalo 41 dobrovolníků a podařilo se zasadit 100 stromů, 209 keřů, zatlouct na 300 kůlů, nepočítaně hřebíků a postavit přes 700 metrů oplocenky. Pozemek, kde se výsadba realizovala, se nachází mezi obcemi Štolmíř a Břežany II. Výsadbou vznikl nový přírodní krajinný prvek o délce 500 m. Podařilo se tak propojit stávající zeleň podél železnice a biocentrum kolem malého zatopeného lomu. To zde představuje jediný kus zeleně mezi velikými lány intenzivně obhospodařované zemědělské půdy.

Myšlenka realizovat podobný projekt se zrodila již vloni a než došlo na její realizaci, prošla si pro svou administrativní a organizační náročnost celou řadou peripetií – nakonec se ale uskutečnila a za pár let, až stromy povyrostou, bude na Českobrodsku zase o něco zeleněji. Hlavním strůjcem celé myšlenky je jeden z našich vedoucích, starosta Rostoklat Jirka Mokošín. Ten spojil své síly s dalším nadšencem pro výsadbu stromů a zeleně, otcem našeho skauta, Tomášem Vodičkou z Peček, a společně za pomoci nadace Sázíme stromy, několika sponzorů a hromady dobrovolníků výsadbu stromů v otevřené krajině uspořádali.

A co taková výsadba všechno obnáší? Nejprve získání sponzorů, kteří uhradí náklady na pořízení sadebního materiálu, domluvení pozemku k výsadbě a kupu administrativy. Jak se začaly postupně odškrtávat body ze seznamu úkolů, začala přitvrzovat vládní opatření kvůli pandemii Covid-19. Rušit akci ale nikdo nechtěl, vše bylo připravené, sadba zamluvená, dobrovolníci natěšení. Bylo ale nutné vše naplánovat tak, aby dobrovolníci pracovali maximálně ve dvojicích nebo v rodinných skupinkách.

Na samotnou sobotu 21. 11. tedy organizátoři vše s předstihem připravili – sehnali pomůcky a nářadí (kůly, pletivo, rýče, zatloukače, zemní vrtáky – to byste nevěřili, jaká různá udělátka dnes existují), dovezli sadební materiál, předvrtali díry na stromy a kůly oplocenky, rozmístili kůly a pletivo po ploše. Tak, aby vše bylo na sobotní ráno co nejlépe připravené, aby nikdo nic nehledal, zbytečně se nepotkával a aby se všichni mohli hned pustit do práce.

Počasí nám přálo a v takovém počtu dobrovolníků šla práce krásně od ruky a všichni si neskutečně užívali pohyb na čerstvém vzduchu - ještě aby ne, po takové dlouhé době doma.