Kronika

Po úspěšném vysvědčení jsme se ve čtvrtek odpoledne sešli na českobrodském nádraží a vydali se za dobrodružstvím do Červeného Kostelce. Když jsme dorazili do místní skautské klubovny a ubytovali se, zahráli jsme si pár her a šli spát, abychom byli plní energie na další dny. V pátek jsme se rozdělili na dvě skupiny: lyžaře a sáňkaře, od kterých se později oddělila služba, aby nám uvařili vynikající oběd. Všichni jsme se vrátili promočení, ale spokojení. Odpoledne jsme hráli deskové hry a sušili se. V sobotu jsme si přispali a po obědě se vydali za bruslením do Náchoda. Po dvou užitých hodinách klouzání a padání jsme se promrzlí vydali zpátky. Večer jsme si pustili film a většina roverského osazenstva se vypravila na místní skautský charitativní ples. Tam se jim na dražbě, ze které šel výdělek na podporu Lékařů bez hranic, povedlo vybojovat dřevěný liliový kříž a turbánky. V neděli už jsme se jen balili, uklízeli a po výborném obědě se vypravili zpátky domů. Celá akce se vydařila a my se jen těšíme, jaká další výprava nás společně čeká.

Za skautské středisko Ing. Ládi Nováka,

Bára (Gertruda)

Po úspěšném vysvědčení jsme se ve čtvrtek odpoledne sešli na českobrodském nádraží a vydali se za dobrodružstvím, tentokrát až do Červeného Kostelce. Když jsme dorazili do místní skautské klubovny a ubytovali se, zahráli jsme si pár her a šli spát, abychom byli plní energie na další dny.

V pátek po snídani jsme se rozdělili na dvě skupiny, na lyžaře a sáňkaře, a vyrazili jsme užít si sníh. Pololetky jsou totiž vždycky skvělá akce, ale když nám ještě navíc napadne spousta sněhu, je to o to větší zábava. Ze sněhových hrátek se později oddělila služba, aby nám uvařila vynikající oběd. Všichni jsme se ze svahu vrátili úplně promočení, ale spokojení. Odpoledne jsme pak hráli deskové hry, nabírali síly a sušili se. V sobotu jsme si přispali a po obědě se vydali za bruslením do Náchoda. Po dvou hodinách klouzání a padání jsme se promrzlí vydali zpátky. Večer jsme si pustili film a většina roverského osazenstva se vypravila na místní skautský charitativní ples. Tam se jim v dražbě, jejíž výdělek šel v tomto roce na podporu Lékařů bez hranic, povedlo vybojovat dřevěný liliový kříž a turbánky. V neděli už jsme se jen balili, uklízeli a po výborném obědě jsme se vypravili zpátky domů. Celá akce se vydařila a my už se jen těšíme, jaká další výprava nás společně čeká.

V sobotu 28. ledna jsme se se světluškami vydaly do Světa medúz. Zúčastnilo se nejen hodně dětí, ale i spousta roverek, jejich vedoucích.

Ráno jsme společně vyrazily vlakem do Prahy na Masaryčku a dále metrem na stanici Pankrác. Abychom si zpestřily cestu, šly jsme se ještě před samotným Světem medúz podívat na pankráckou věznici. Člověk o ní porůznu slýchá a vídá třeba v televizi, ale kdo takovou věznici vlastně kdy doopravdy viděl. Spatřily jsme velké opevnění, mříže na oknech, ostnaté dráty a zkrátka všechno, co k vězení patří, a viděly jsme také vězeňský autobus. Při naší návštěvě věznice jsme si o ní samozřejmě také něco řekly.

A dále nás čekala zastávka Svět medúz. Zaplatily jsme vstup a naše cesta mohla začít. Viděly jsme spoustu druhů medúz, například talířovku ušatou, medúzku sladkovodní, kořenoústku hrbolatou a mnoho dalších. Každá z nich byla něčím speciální. Také jsme se dozvěděly několik zajímavých informací, jako třeba že medúzy jsou z 95 % tvořeny vodou a nemají srdce ani mozek. Dále jsme viděly nádhernou animaci moře a oceánu. Pokračovaly jsme dále v prohlídce, na jejímž konci nás čekala kavárnička, nádherně osvícená mořskými výjevy.

Děti si v kavárničce mohly vymalovat medúzu, kosmonauta nebo raketku a pomocí naskenování je mohly vypustit na plátno. Bylo to velice krásné. Vedoucí si zase daly kafíčko a zákusek. Nafotily jsme spoustu fotek, které jsou na našich webových stránkách.

Ale naše cesta ještě neskončila. Ze Světa medúz jsme se vydaly na vlak, tentokrát jsme si cestu zpestřily pro změnu procházkou přes Václavské náměstí. Pak už jsme jen naskočily na vlak a vydaly jsme se domů.

Svět medúz opravdu stojí za to. Moc jsme si to užily a budeme se těšit na další akce.

Poslední měsíc v roce by se mohl z určitého úhlu pohledu zdát měsícem na skautské akce poněkud chudším. Díky vánočním svátkům, které trávíme především v rodinném kruhu, je i o poznání kratší. Ale nenechte se mýlit, takový měsíc může být pro skautské středisko akcemi ještě nadupanější než mnohé jiné.

Prosinec v našem středisku tradičně patří mikulášským a vánočním besídkám jednotlivých oddílů, ale také akcím věnovaným veřejnosti. Nejprve světlušky uspořádaly mikulášské tvoření, tedy schůzku spojenou s výrobou vánočních dárků pro vlčata a s návštěvou Mikuláše a čertů. Protože si čert žádnou z nich neodnesl, usuzujeme, že máme samé hodné světlušky. A kromě dárků pro vlčata stihly holky vyrobit ještě vánoční výzdobu klubovny, takže jsou i nadmíru šikovné.

Společně s vlčaty pak vyrazily světlušky na vánoční výpravu vlakem do Rostoklat. Odtud všichni pokračovali pěšky do Štolmíře a zpět do Brodu, upekli si buřty a předali si vánoční dárky. Holky klukům vyrobily tašky na vybavenost, kluci obdarovali světlušky krásně ozdobenými barevnými vidličkami.

Vánoční besídka skautek a skautů se pak uskutečnila těsně před Vánoci v klubovně. Skauti a skautky si vyměnili dárky – skautky skautům připravily ručně malované plecháčky a skauti pro skautky připravili zážitkovou akci, která se ale uskuteční až v lednu, a tak je zatím překvapením. Kromě dárků došlo na ochutnávku cukroví i vánoční tradice jako je pouštění skořápkových lodiček nebo krájení jablíček.

V předvečer svatého Mikuláše jsme také vyrazili potěšit mikulášskou návštěvou babičky a dědečky na českobrodskou LDN. Sestřičky pro ně měly připravené ovocné balíčky a všichni byli za toto předvánočního zpestření rádi. Po dvouleté vynucené pauze jsme ơ m navázali na letitou tradici, stejně jako jsme je pak před Vánoci navštívili ještě jednou, abychom jim zazpívali vánoční koledy a předali vánoční přání.

Těsně před Vánoci jsme pak, jako každý rok, vyrazili do Kolína, abychom si plamínek dovezený až z Betléma připálili od skautských kurýrů, kteří jej rozvážejí vlakem po celé zemi. Betlémské světlo jsme veřejnosti slavnostně předali při akci Betlémská spirála. Tam si jej mohl přijít každý připálit a odnést domů. Betlémské světlo pak naši skauti a skautky slavnostně přinesli také do kostela sv. Gotharda na počátku půlnoční mše svaté, světýlko pak v kostele u betléma zůstalo k dispozici všem lidem dobré vůle. Stejným způsobem jsme jej donesli i na odpolední mši určenou českobrodským dětem.

Závěrem bychom vám všem chtěli poděkovat za přízeň našemu středisku v uplynulém roce a popřát hodně štěstí, pohody a především zajímavých článků ke čtení v roce právě začínajícím.

V sobotu 3. prosince po obědě jsme se sešli na nádraží a mohlo se vyrazit. Naší cílovou stanicí byly Pečky. Po vystoupení z vlaku pro nás bylo přichystané překvapení. Čekal zde pan Vodička, který se stal naším průvodcem.

Naše cesta historií města započala pečeckou rafinerií, která bývala hned naproti nádraží. Od ní pak naše kroky vedly ke kostelu sv. Václava. Od kostela pak přes náměstí Vladimíra Renčína do parku a dál kolem rybníka, u kterého jsme zahlédli ledňáčky. Zbývala už jen zastávka u sokolovny a evangelického kostela postaveného k pětistému výročí upálení mistra Jana Husa.

Po cestě k cíli jsme se rozdělili do týmů. Náš úkol byl jednoduchý – zakreslovat si mapu naší trasy.

Konečně jsme na místě. Sundat batohy ze zad a jde se večeřet. Po večeři hrajeme hry a zábava je v plném proudu. Najednou se ozvaly rány a my se ocitáme v pekle plném čertů. Musíme se vydat na cestu plnou nástrah, abychom zachránili Mikuláše a dostali se všichni z pekla ven. Za pomoci našich map vyrážíme do tmy a hledáme deset otázek týkajících se adventu, na které musíme odpovědět. Nebude to ovšem tak jednoduché, jak se zdá. I venku na nás totiž číhají pekelná stvoření a chtějí nás pořádně vystrašit.

Když všechny tři týmy zdárně dokončily svou práci a osvobodily Mikuláše, přišla zasloužená nadílka. Vzhledem k našemu velikému vyčerpání se plánovaný nedělní výlet nekonal. Místo toho jsme strávili dopoledne plné společenských her.

Všichni jsme si to moc užili a už se těšíme na další společné akce.

V neděli 20.11 jsme se sešli na nádraží v Českém Brodě, aby jsme vyrazili za dobrodružstvím do muzea Lega. Když jsme dorazili na Masarykovo nádraží tak jsme se rozhodli jít pěšky až k muzeu Lega, kde jsme si dali malinkou sváču a už se hnali dovnitř.V první místnosti bylo největší atrakcí velký lego město s pohyblivými vlaky a svítícími prvky, které nás uchvátili na pěknou chvíli. V dalších místnostech byly modely nejznámějších staveb například Národní divadlo, Karlův most, Prašná brána. Poté tam byli lego série Harry Potter, Piráty z Karibiku, STAR WARS a spoustu dalších. Nakonec jsmenejvíc času jsem strávil v lego koutku, kde jsme si mohli postavit svůj výtvor dle našich představ. Na konci muzea jsme si udělali malý kvíz o legu avyrazil směr Náměstí Republiky kde jsem si dali oběd. Po odpočinku jsem zamířili směr Královská cesta, ukazovali jsme si pár zajímavostía řekli něco málo z historie.Nakonec jsme došli k Werichově vile u které nás fascinoval iluzionista s křišťálovými koulemi. Po chvíli obdivování jsme si šli zahrát pár her a po nich jsme vyrazili směr nádraží. Na nádraží jsme zjistili že náš vlak musí jet oklikou, ale naštěstí jsme přijeli jenom o půl hodiny později.

Vydali jsme se po stopách účastníků pochodu v roce 1989. Začali jsme na Albertově, pokračovali přes Vyšehrad, kde jsme zapálili svíčku u hrobu A. B. Svojsíka a pak pokračovali ulicí Vyšehradskou na nábřeží a Národní třídu. Tam jsme zapálili další svíčky u památníku událostem 17.11.1989, prohlédli si doprovodný program a vydali se domů.

V pátek 11.11. se sešly oddíly skautů a skautek na nádraží a vlakem vyrazily na tábořiště pod kopcem Pohoř. Cestou k nám postupně přistupovali další vedoucí a ti poslední přijeli až na tábořiště vlastními vozy v pozdějších večerních hodinách. Po rychlém zabydlení se ve srubu jsme si sesedli kolem táborového ohně. Čestného zapálení se ujali hlavní stavitelé tohoto přes tři metry vysokého díla. A to Kosice, Emička, Dominik a Johny. Příjemný večer jsme si protáhli až do brzkých ranních hodin a táborák si náležitě užili. V sobotu jsme odpočívali, oddíly se střídaly u plotny, část osazenstva vyrazila na procházku a zbytek zatím nachystal večerní posezení. To bylo o poznání kratší než páteční. I tak jsme si přispali a v neděli tak kromě úklidu nic dalšího nestihli.

Celá akce se nesla v odpočinkovém duchu a byla plná vzpomínek na tábor, díky němu (a zákazu pálení ohňů na jeho konci) jsme se mohli sejít a užít si klidné podzimní posezení na našem oblíbeném místě. Domů se tak vracíme spokojeni a těšíme se na další skautské akce.

Za účastníky akce sepsal Pakůň

Nastal úterní podvečer 25. října a naše další společné dobrodružství začalo cestou autobusem do Rokytnice nad Jizerou na místní ubytovací faru, kterou už známe jak své boty. Když říkám dobrodružství, tak tím myslím detektivní případ. Čekalo nás totiž vyšetřování vraždy. Vrah svou oběť zardousil během prvního společného večera někdy mezi 20:00 - 21:15, zatím co jsme hráli večerní hry. Já jako hlavní detektiv jsem oběť ohledal a poznamenal si první zjištění. 

Ve středu se mladí detektivové rozdělili do menších promíchaných týmů, abychom dětem umožnili zdokonalit se v týmové práci, určili si kapitána/ku a domluvili se na názvu. Následující dny jsme objevovali indicie a užívali si téměř letního počasí, protože k nám dorazila teplá vlna z Afriky a po celý pobyt bylo neuvěřitelných 18 stupňů přes den. Takový podzim už dlouho nepamatujeme. V průběhu podzimních prázdnin jsme kombinovali program venku a uvnitř tak, abychom si to co nejvíce užili. Děti podnikly celodeňák po nedalekých vyhlídkách a přišly naprosto rozzářené z nádherných panorámat. Pro polovinu vedení byl místo celodeňáku připravený workshop z ústředí Junáka na téma družinového systému. Přijela k nám sestra Renča od královéhradeckých vodních skautů a celý den jsme se bavili o možnostech struktury našich oddílů a jednoduchém systému učení dospívajících dětí s důrazem na vedení týmu a učení odpovědnosti. Naše oddíly používají jiný systém, ale samozřejmě používáme skautskou výchovnou metodu, a pokud jedinec chce, pak se ve skautu obecně může naučit mj. i základním manažerským dovednostem, které jinak lidé složitě dohání na různých kurzech v dospělosti. To jsem malinko utekl od dětí, ale cítím, že je to důležité zmínit.

Zpátky k detektivce. Děti vyřadily několik podezřelých a závěrem jich zbylo 5. Začal výslech každého z nich: týmy obcházely businessmana, kněze, kuchařku, barman a vědce (zahradník to nebyl). Nebudu vás napínat, vrahem byl jinak sympatický barman, alibi mu nesedělo a prokazatelně lhal. Jenže se vypařil. Dokonce nám poslal videovzkaz, kde předpověděl další vraždu. Oči jsme měli na stopkách, a to nás čekala ještě stezka odvahy. Po jejím zdolání se vynořil ze tmy vrah a chtěl zavraždit další oběť. Naštěstí já detektiv jsem byl ve správný čas na správném místě a slečnu recepční jsem tak zachránil a vraha zatknul. Následovala oslava dopadení vraha formou malého rautu.

Závěrem chci poděkovat všem zúčastněným vedoucím. Dost jsme si mákli. Vyzdvihuji holky v kuchyni a holky, které připravovaly celý program. Všichni jste byli skvělí, díky za pomoc. 

Za skautské středisko Ing. Ládi Nováka

Detektiv Mazy

Píše se druhá říjnová sobota a to znamená jediné – je tady další ročník Šemberské dvanáctky, aneb závodu dvojic ve dvanácti skautských disciplínách. Letos pořádají skauti od Ing. Ládi Nováka už 41. ročník a na start se v něm staví téměř stejné množství závodních hlídek. Konkurence je tedy velká, avšak hlavní cenu, putovního ptáka, si může odnést jen jedno středisko.

Pro některé začal závod už v pátek. Hlavně pro řadu organizátorů, ale nejen pro ně. Ve vytápěném stanu nocovalo i 9 vlčat, která závody spojila s oddílovou výpravou. A tak si kluci mohli les v Zahradech užívat ještě o chvíli déle, než ostatní závodníci. 

V sobotu se všichni probouzí co svěžího rána a svítící sluníčko slibuje hezké počasí. Postupně se sjíždějí závodníci z obou skautských středisek z Českého Brodu, a také kolínští Slanečci. Během dopoledne se na startu registruje celkem 42 dvojic, které jsou odhodlány změřit svoje síly a dovednosti s ostatními ve své kategorii, a po 10. hodině už vybíhají první závodníci. 

Každý soutěžící si postupně vyzkouší stavění stanu, střelbu ze vzduchovky, vysílání morseovky nebo rozdělávání ohně a přepalování provázku. Jako 12. kontrola, která je překvapení a každý rok se mění, na závodníky čeká stavění domečků z karet. Po poslední disciplíně, přelézání bariéry, už schází jenom poslední kousek do cíle, kde všichni s unaveným, ale vděčným výrazem odevzdávají závodní karty a startovací čísla.

Výpočetní středisko jede na plné obrátky, závodníci vybíhají a přibíhají a až na jednu malou přeháňku počasí stále přeje. Doběhnuvší si sdělují dojmy ze závodů a ti soutěživější už vypočítávají, kolik trestných minut po cestě nasbírali oni a kolik jejich soupeři. Rozjíždějí se spekulace o tom, kdo koho může porazit a kolik bodů si každé ze středisek vysoutěžilo na to, aby zabojovalo o putovního vyřezávaného ptáka. 

Poslední běžci doběhli, body jsou sečteny, diplomy nadepsány. Je tu 15. hodina a s ní i očekávané vyhlašování. Za potlesku všech přítomných si každý odnáší diplom a větší či menší odměnu. Po dramatické pauze a chvíli ticha se dozvídáme, že putovní cena letos zůstává doma – ve středisku Ládi Nováka! Alespoň zase do dalšího ročníku Šemberské 12. Tak kdo se s námi vydá změřit síly zase příští rok? 

 Foto: https://skaut7.cz/fotogalerie/2022/category/434-semberska-12

V říjnu 2022 naše středisko uspořádalo první zážitkový víkend pro rovery. Akce byla určena pro vedení oddílů skautů a skautek a byla takzvaně zkušební.

Všichni účastníci dle šifer a indicií, získávaných průběžně už od léta, zjistili, na jakém místě bude celý program probíhat a kam se tedy mají svépomocí dopravit. Po radostném shledání v centru Malé Skály pro ně začal akcemi opravdu nabitý víkend. Roveři si po dlouhé době opět vyzkoušeli roli účastníka výpravy, nikoliv vedoucího a pořadatele, a chvílemi se dostávali do psychicky i fyzicky opravdu vypjatých situací. Po večerním přechodu skalami na ně čekala úniková hra na chalupě, o které by se dalo říct, že se v daný čas stala strašidelným místem.

Následující den probíhal hlavní program, který skupina i přes nepřízeň počasí v podobě zimy a deště zvládla na jedničku. Dopoledne zažili sérii her, při kterých se mohli více poznat, společně si zasoutěžit a hlavně se pořádně zasmát. Odpoledne jsme již mnoho úsměvů neviděli. Čekal je týmový úkol, který byl fyzicky velmi náročný. Zahráli si na pošťáky, kteří musí společnými silami doručit nelehkou zásilku, a to opravdu strastiplnou dlouhou cestou, při níž získávali různé handicapy a náročné úkoly. Na konci této pošťácké expedice na ně čekala večeře ve formě grilování na ohni ve skalním městě. Radostným překvapením pro ně tak bylo zjištění, že si celou dobu v těžké a otravné zásilce nesou krásná, někdy i dojemná psaní od svých rodičů, jimž bych za ně touto formou chtěla ještě jednou poděkovat. Následující den jsme si už jen zabalili krosny a vyrazili zpět k domovu načerpat sílu před pracovním týdnem.

Jak už jsem zmínila, jednalo se zkušební akci, která ovšem přinesla samé pozitivní ohlasy, a tak si už připravujeme akci vol. 1 na květen 2023 pro celý roverský kmen. A rozhodně vás o ní budeme opět informovat.

Letošní 25. ročník českobrodské Akce Vpřed se uskutečnil ve dnech 3. a 4. září se startem v obci Zbýšov a s cílem ve Zbraslavicích. Co přinesl tento jubilejní ročník?

Oproti očekávání se letos zúčastnilo pouze 10 družstev, ale pokud byste se podívali na startovní listinu, viděli byste téměř samé známé harcovníky jak z českobrodského, tak z chrudimského Vpředu, který se v dubnu konečně po dvouleté covidové pauze uskutečnil. Nikdo si ale netroufal odhadnout, kdo by mohl být vítězem, povede se snad družstvu Petr Ventluka, Pavel Krbálek, Jaroslav Losenický vyhrát „double“, tedy jak chrudimskou, tak i českobrodskou variantu v jednom roce?

Jako každý rok – šifry, vědomostní testy, tradiční disciplíny jako hod krikeťákem, střelba ze vzduchovky, lukostřelba, kánoe, šplh, praky, vrhací sekery, ale i netradiční lanová překážka „girlandy“ ve zhruba šesti metrové výšce s jištěním nebo překonávání rokle na jednom provazu, tzv. „alpským traverzem“ – s ơ m vším se museli závodníci potýkat. Nebýt vypuštěného rybníku ve Zbýšově, čekalo by nás i překonání vodní plochy s batohy na improvizovaných vorech, které by si družstva sama postavila. Místo toho jsme připravili pouze o něco delší trasu v obou etapách.

Z pohledu organizátora to ale nebyla jediná komplikace, se kterou jsme se museli letos potýkat. Noční můra se naplnila, když se v den závodu objevila na trase myslivecká naháňka, která nás pozastavila jen na půl hodiny, naštěstí bez změny trasy závodu, po pár kilometrech dále se zase objevily zkoušky mysliveckých psů, a jako završení dne s námi oproti předchozí domluvě majitel restauračního zařízení jaksi moc nepočítal. Ale vše se naštěstí zdárně vyřešilo, něco i vlastními silami. Letošní ročník nám tak přinesl mnoho námětů, zejména ke zlepšení komunikace nejen s majiteli lesů, polí a vodních ploch.

Naše peripetie se závodníků snad moc nedotkly, všichni zdárně dorazili do cíle, za což jim patří naše uznání. Vyhrálo družstvo z Prahy - Anežka Henychová, Vít Henych, Václav Henych, o 72 minut utekl „double“ družstvu z Rabštejnské Lhoty – Petr Ventluka, Pavel Krbálek, Jaroslav Losenický a třetí dorazilo do cíle družstvo z Prahy/z Úval – Josef Polák, Jan Černohaus, Tomáš Knězek. Uznání a dík patří i všem rozhodčím a městu Český Brod za finanční podporu.

Po 18 letech posouvání směrem na východ jsme se otočili zase směrem na západ. Že bychom se vraceli zpátky domů? Necháme se překvapit na dalším ročníku. A šifry? Ty budou těžší…

V sobotu 2. července se všechny oddíly sešly se svými vedoucími na nádraží v Českém Brodě. Stejně natěšení jako každý rok se všichni kluci a holky vydali na cestu, která je zavedla až na naše tábořiště Pod kopcem Pohoř.

Všichni dorazili, naobědvali se a mohlo se začít se stavbou postelí a pracemi, které byly potřeba udělat pro úspěšný start tábora. Tábor běžel a všichni jsme se postupně zabydleli. Netrvalo dlouho a dozvěděli jsme se, že letošním táborem nás provede Vinnetou. Vyrobili jsme si krásné indiánské kostýmy a mohlo se začít. Hráli jsme různé hry, plnili úkoly a soutěžili, co to šlo. Aby se ti starší naučili útočit a ti mladší bránit náš tábor, proběhla „bouře“, při které se starší indiáni snažili přes noc krást vlajky mladším indiánům, kteří je ochraňovali v táboře.

Po prvním týdnu našeho soužití jsme se však dozvěděli, že se dívky musí na čas rozloučit s chlapci, aby mohly nést tajnou mapu na místo, kde nás, dívky, naši nepřátelé nenajdou. V každém z táborů to pak probíhalo trochu jinak. Holky tančily indiánské tance, zakreslovaly mapu okolí, chodily po bosé stezce a kluci mezitím navštívili hasiče a užili si přípravu na táborák. Po pár dnech jsme se rozdělili znovu. Skauti a skautky odešli ze svých táborů a vydali se navštívit vodní skauty z Kolína. Světlušky se vrátily k vlčatům a společně si užívali dobrodružství v táboře. Návštěva u skautů z Kolína byla akční a se všemi jsme se seznámili. Zahráli jsme si soft a zazpívali písničky s kytarou. Stihli jsme se i vykoupat a vyzkoušet jejich vodní klouzačku. Další den jsme se všichni opět sešli v našem tábořišti. Do konce tábora světlušek a vlčat jsme stihli ještě spoustu věcí. Vyzkoušet si, jak probíhají turistické závody, soutěžit v hrách bez hranic a zazpívat si u táboráku.

Světlušky a vlčata odjely a nám mohl začít třetí týden tábora. Rozdělili jsme se do týmů a vydali jsme se do lesa hrát Komando. V noci jsme všichni vesele pobíhali po lese a po poli a hledali vlajky jiných týmů. Bohužel Komando skončilo dřív, než jsme doufali, a my jsme se vydali zpět do tábora. V táboře jsme ale neztráceli čas. Užili jsme si Korbo den, na který si všichni přichystali vtipné a zábavné programy, den naruby, při kterém jsme byli všichni zmatení, a také jsme šli do lesa shánět dřevo na náš obrovský táborák, který jsme si za necelé dva dny postavili. Nechybělo ani plavání v nádrži s dušemi od traktoru. Tábor byl úžasný a my budeme ještě dlouho vzpomínat na zážitky, které jsme si odvezli s sebou domů.

Nebýt covidu a jím zapříčiněné dvouleté přestávky, mohl to být letos jubilejní 40. ročník tradiční českobrodské akce. Takhle holt tu čtyřicítku oslavíme až za dva roky, ale vlastně i za tu letošní osmatřicítku jsme moc rádi, že se tradici PoPoLesu neboli Pochodu Pohádkovým Lesem podařilo obnovit.

Abychom vám ale řekli pravdu, nevěděli jsme, co po té dvouleté přestávce čekat. Zda návštěvníci přijdou, nebo už na nás zapomněli, zda jich přijde málo nebo naopak moc, zda procházka lesem a potkávání pohádkových postaviček ještě vůbec frčí a je to zajímavá varianta na sobotní odpoledne…

A oni přišli a přišlo jich doposud nejvíce v celé osmatřicetileté historii PoPolesu. Letošní ročník překročil svou účastí 700 dětských a takřka stejný počet dospělých návštěvníků, celkem tedy přes 1.400 návštěvníků, a to tu ještě opravdu nebylo.

Stejně obtížné a nepředvídatelné, jako byl odhad návštěvnické přízně, byla ale po těch dvou letech i organizace samotné akce a především zajištění dostatečného množství dobrovolníků. Ono totiž připravit a postavit (a následně sklidit a odvézt) celý ten PoPoLes je opravdu hodně práce, a ani to mnohahodinové postávání a pobíhání v lese v kostýmu té či oné pohádky není zrovna představa víkendového odpočinku. Ale také se nakonec sešlo dost těch, pro které je dostatečnou odměnou vykouzlit úsměv na dětských tvářích a bolavá záda ani vymluvené hlasivky je neodradí. A tak na návštěvníky letos čekalo celkem 17 pohádkových zastavení. Děti se tak mohly potkat se Sněhurkou, Červenou Karkulkou a vlkem, s hodnými čarodějnicemi, Annou a Elsou z Ledového království, Patem a Matem, Machem a Šebestovou a jejich kouzelným sluchátkem, s Vinnetouem, s Jů a Hele a s mnoha dalšími. Dlouhé čekání na startu u Tuchorazské hlásky pomáhala dětem ukrátit celá banda pirátů. Na všech pohádkových zastaveních získávaly děti jako vždy po splnění úkolu nějakou odměnu, a to nejen odměny sladké, ale i ovoce, omalovánky, hrníčky či tradičního buřta na opečení v cíli.

Na počasí si nemůžeme stěžovat. Ačkoliv páteční přípravy PoPoLesu zkomplikoval déšť a krátká leč prudká přeprška proběhla i během sobotního odpoledne, zažili jsme během naší historie i mnohem horší situace a letošní meteorologický scénář tak patřil k těm lepším. Co se ale od posledně zásadně změnilo, byla situace v lese samotném. Během té dvouleté přestávky byly přímo v trase PoPoLesu vybudovány známé trailové Šemberské stezky. Proto oceňujeme spolupráci a dohodu s jejich provozovatelem, bez jeho vstřícného přístupu by bylo velice těžké až nemožné hledat PoPoLesu novou trasu.

Všem malým i velkým návštěvníkům děkujeme, že dorazili, a hned jak doklidíme a uložíme poslední zbytky letošního PoPoLesu, začneme připravovat další ročník, zase snad o něco lepší a nejméně stejně pestrý a zajímavý.

V pátek 6.5. jsme jako chlapecký kmen sešli v počtu 5 vlčat, 3 skautů a vyrazili do jelení obory v jižních Čechách. I přes zpoždění a ujetý autobus v Písku jsme se zvládli dostat do obory včas a hned po večeři si prohlédnout Mysliveckou síň, dozvědět se něco o oboře, její historii a zvěři, kterou v ní chovají.

Po přenocování v lovecké chatě jsme vyrazili sbírat shozené paroží daňků a jelenů. Nakonec jsme slavili úspěch a několik jich našli. Za odměnu jsme si jich pár mohli nechat. Odpoledne jsme pomohli se skládáním dřeva a vyrazili krmit divočáky. Před večerním grilováním zvěřiny si ještě zájemci stihli vyzkoušet stahování a porcování ulovených kolouchů.

V neděli ráno nás vzbudilo troubení na lesnici a po sbalení skauti jeli nakládat řepu a krmit jeleny a daňky, vlčatům balení a úklid trval trochu déle, tak se ke skautům připojili až u největšího dubu v oboře. Před odjezdem na vlak jsme ještě stihli pohovořit s krocany, zahlédnout na obloze orly a poslechnout si krkavce. Moc děkujeme oborníkům Míše a Tomášovi za všechno, co nám ukázali i za náhrdelníky z paroží, co pro nás vyrobili. Akci jsme si moc užili a doufáme, že se budeme moci do obory někdy vrátit.

Za účastníky akce sepsal Pakůň