Kronika

Již se stává tradicí, že každé pololetní prázdniny využívají skauti a skautky (tedy naši členové mezi 11 a 15 lety) k zimním radovánkám. Loňský prodloužený víkend jsme strávili v Jilemnici, letos jsme vyrazili do malebného podkrkonošského městečka Lomnice nad Popelkou. Odjížděli jsme již ve čtvrtek 3. února v 16 hodin z nádraží. Sešlo se nás celkem 16, 11 kluků a 5 holek. Do Lomnice jsme dorazili před osmou hodinou a do prodloužené večerky jsme se stihli nejen zabydlet, ale i zmáčet na svahu při noční obhlídce "terénu". Páteční dopoledne jsme strávili prohlídkou města a zejména nákupem potravin na celé tři dny. Po návratu zpět do tepla následovalo vaření oběda (byl buřtguláš), který si vařili skauti sami. Oběd byl vynikající, i když to kluci přehnali s pálivým kořením a mouku nasypali rovnou do hrnce, takže nám v talířích plavaly hrudky mouky. Odpoledne jsme strávili pekáčováním na blízkém kopci. Postavili jsme si také hezký skokánek.

Akce začala úplně normálně: sraz po sedmé hodině na nádraží, koupit lístky, dojet do Prahy, přejít na hlavní nádraží a patrovým Posázavským pacifikem do Prahy-Komořan. Až potud vše v pořádku. Bohužel se všichni spoléhali na mou znalost této tratě. Všichni se stále ptali, za jak dlouho tam budeme a kolikátá stanice to je. Tak jim dokolečka odpovídám, že po hlavním jsou Vršovice, pak Braník, Modřany, Zbraslav a pak ty Komořany. Jediný Kolouch se mne neptal, protože věděl, že za zastávkou Modřany jsou Komořany. A tak když na poslední chvíli zjistil, že zastavujeme v Komořanech, rychle se zvednul, přišel k nám a popoháněl nás, abychom co nejrychleji vystoupili. Nebylo to ale vůbec jednoduché. Všichni vše rozložené, vybalené batohy, svačina ... .

Tak je pátek, 17:30, a my se scházíme k další novince v programu Roverského kmene - Čajovně. Dnešní má podtitul UKAŽ CO UMÍŠ. Každý si musí připravit nějakou činnost, kterou předvede ostatním. Čekali jsme akademickou čtvrthodinku, jestli nepřijde ještě někdo jiný. Nepřišel. Takže to můžeme přejmenovat na Rodinnou čajovnu. Sešli jsme se totiž dva Štanglerové a dva od Mokošínů.

Je středa ráno a před Českobrodským nádražím se formuje neprostupitelná hradba asi čtyřiceti pěti skautů, skautek, světlušek a vlčat. Zbytek přítomných se sestává z loučících se rodičů, kteří přijeli vyprovodit své ratolesti k odjezdu na prázdniny a vedoucích, kteří se všemi způsoby snaží udržet chodníky průchozí a přitom seskupovat své oddíly tak, aby měli přehled, kdo všechno s námi letos pojede.

Asi po dvaceti minutách neodmyslitelného mírného ranního chaosu si slovo berou holky, které mají tento rok v rukou „celopodzimkovou“ hru. Seznamují děti s tématem letošních prázdnin a rozřazují je do vyrovnaných skupin - vědeckých expedic, které jedou zkoumat tajemného sněžného muže.

Pak už stojí v cestě za dobrodružstvím jen pár okamžiků do příjezdu vlaku, které jsou vyplněny přesunem na druhé nástupiště a rychlým loučením s rodiči. Následuje nezbytné přepočítání, nastupujeme do vlaku, a pak už jde vše jako na drátkách.

Celá cesta i s pěším přesunem z Jabloneckého nádraží do centra Rokytnice nad Jizerou se zdařila bez potíží. Rokytnická ubytovna, v minulých letech již vyzkoušena, nás všechny pohodlně pojme a zajistí nám střechu nad hlavou po nadcházející čtyři noci. Po příjezdu a vybalení věcí se děti odebraly na nedaleké hřiště, aby si užily prvních pár kolektivních her. Večer patřil seznamovacímu programu za doprovodu hřejivých melodií, které byly vyluzovány na dvě přítomné kytary. Večerka. Budíček.

A je tu druhý den. Dopoledne probíhala hra po okolí a odpoledne tematická „stopovačka“ – Po stopách Yettiho. Následovala večeře a opět večerní program plný her.

Třetí den byl ve znamení kolektivní práce pátracích skupin, při hledání „pokladů“ s GPS navigací. Sobota. V den čtvrtý nás čekal celodenní výlet do nedalekého městečka Poniklá, kde jsme navštívili muzeum řemesel a místní sklářskou firmu. Podle nadšených úsměvů můžeme říci, že se tento výlet i s chladným ránem povedl.

Večer byl překvapením díky malé hostině a krátké „bojovce“ na území naší chaty. Pak už jen, jako každý den, vykoupat a spát. V neděli dopoledne jsme uklidili chatu a před polednem jsme spokojeně nastoupili do autobusu směrem k vlakovému nádraží. Pár hodin cesty vlakem zpět do Českého Brodu a to bylo tak asi vše, co se do našich skautských podzimních prázdnin vešlo.

Jako každý rok, i letos se skauti vydali v červenci na tábor. Tentokrát nám začínal v sobotu 10. července a povětšinou se nesl ve znamení slunečného počasí. Když děti dorazily, všechna tee-pee už stála, a tak už jen stačilo ubytovat se a mohli jsme začít.

Celým táborem nás letos provázeli Asterix, Obelix, Panoramix a další Galové, kterým děti pomáhaly zvítězit nad Římany v boji o magickou bylinu Aureolum Laborum, bez níž není možné uvařit kouzelný lektvar. S Cézarem a jeho římskými bojovníky se tak děti utkaly při Olympijských hrách, různých stopovačkách, závodech v šifrování a zručnosti, hrách v lese i při všelijakých pozemních a vodních bitvách. Abychom přežili tropická vedra, trávili jsme spoustu času hrami v potoce a v bazénu a několikrát jsme se vydali na celodenní koupání do Budy. Ve Zruči nad Sázavou jsme letos netradičně místo prohlídky zámku zvolili naučně-zábavnou stezku v podhradí, kde si děti vyzkoušely všelijaké středověké zbraně a způsoby boje i zábavy.

Po večerech čekaly na děti různé soutěže jako AZ kvíz, Kufrix nebo pěvecká Trubadix-show a během tábora zažily i několik nočních bojovek, skauti a skautky se letos dočkaly i tolik očekávané noční „Bouře“. Také nesmíme opomenout dva táboráky, při kterých pro změnu děti připravily svým vedoucím řadu her a scének.

Druhý týden tábora nás navštívili pan starosta Jaromír Fischer a místostarosta Jakub Nekolný, kteří nám dovezli všelijaké dobroty a dokonce pomohli zadělat na knedlíky. Navíc nám přivezli báječnou zmrzlinu z cukrárny od Kašů, která dětem v parném počasí obzvlášť chutnala, a moc za ni děkujeme.

Pro světlušky a vlčata skončil tábor návštěvním dnem v sobotu 25. července, skauti a skautky ale zůstali ještě třetí týden, kdy na ně čekal speciální program. Největším lákadlem pro ně byl „Den D“, kdy se role obrátily a oni se tak mohli svým vedoucím pomstít za všechna příkoří. Připravili pro nás celodenní program – protáhli nám tělo při rozcvičce, poslali nás na dlouhou stopovačku a donutili nás dokonce i sportovat, vyzkoušeli si ale také, jaké je to muset uvařit a o někoho se postarat. V rámci Her bez hranic jsme shlédli dvě nápadité, vtipné a trochu pikantní scénky, tentokrát na téma „Galové“ a „Římani“. Tak jsme se dozvěděli, jak to bylo doopravdy s Panoramixovým kouzelným nápojem i jakou roli hraje v boji mezi Galy a Římany projímadlo.

Na závěr zbývá jen poděkovat našim skvělým kuchařkám, díky kterým všem na táboře chutnalo, vedoucím od dětí, kteří se o ně po celou dobu starali, a všem ostatním, kteří se podíleli na přípravě a realizaci tábora. A protože se tábor letos opravdu vydařil a dětem se líbil, těšíme se zase napřesrok.

V sobotu 1. května 2010 se vydaly naše děti do Ratají nad Sázavou na závody vlčat a světlušek. Tyto závody se konají jednou za dva roky a děti si na nich hravou formou vyzkoušejí své znalosti a dovednosti, nejen skautské, ale i ryze praktické.

V sobotu ráno tedy z Brodu vyrazily do Ratají dvě družinky světlušek a jedna družinka vlčat. Cestou ve vlaku ještě děti procvičily s jehlou a nití v ruce svou manuální zručnost a doladily tak skautské kroje téměř k dokonalosti.

V Ratajích jsme se pak vydali na letní tábořiště pořadatelů letošních závodů – skautů Modrá Želva Ratboř. Závodu se účastnilo více než dvacet soutěžních hlídek z kolínského okresu. Po prezentaci a slavnostním nástupu začal samotný závod. Družinky společně s dospěláckým doprovodem procházely (některé i probíhaly) několikakilometrovou trasu lesem a postupně plnily jednotlivé úkoly. Setkaly se tak např. s disciplínou „řešení problémových situací“, kde předváděly, jak správně zavolat hasiče, záchranku a policii k nehodám, vyzkoušely si stavbu indiánského tee-pee, předvedly, jak si správně zabalit věci na výpravu, musely pohotově poskytnout první pomoc, vyluštit různé šifrované zprávy, vyhledat informace z rozličných příruček (jízdní řád, encyklopedie, pravidla českého pravopisu…), orientovat se v mapě, a jejich fyzickou zdatnost prověřila překážková dráha lesem, lanová lávka a střelba z luku.

V cíli čekalo na malé závodníky občerstvení a díky pěknému počasí i možnost zahrát si na louce řadu her. Abychom ale stihli zpáteční vlak a dojeli zpátky k maminkám, museli jsme odejít ještě před vyhlášením vítězů. Diplomy a ceny tak za námi dojely se zpožděním, i tak z nich ale máme velkou radost. Aby ne, světlušky se totiž umístily v polovině startovního pole na krásném šestém a sedmém místě a vlčata dokonce vybojovala první místo a budou nás reprezentovat v sobotu 5. června 2010 v krajském kole, které se bude konat v Dolánkách v Českém Brodě. Budeme jim držet palce.

Jako každý rok touto dobou jsme v pátek 30. dubna 2010 o filipojakubské noci pálili čarodějnici. Ta na nás čekala na ohništi u naší klubovny „na podzimku“.

Po páté hodině odpoledne se začaly scházet děti a tentokrát s sebou přivedly i řadu svých kamarádů a rodičů. A protože všechny děti přišly v kostýmech čarodějnic a čarodějů, mohli se náhodní kolemjdoucí docela polekat.

Než ale nastalo samotné upálení čarodějnice, byl pro děti připraven zajímavý program. Nejdříve si na rozehřátí zahrály oblíbené hry. Pak čekal na všechny zájemce zkušební překážkový let na koštěti s mnoha záludnými úkoly a děti při ní předvedly svou rychlost, zručnost a hrůzostrašné čarodějnické pózy. Kdo trasu úspěšně absolvoval, získal „řidičské oprávnění k letu na koštěti“.

Za stmívání jsme pak konečně slavnostně zapálili oheň a upálili obávanou čarodějnici. Děti i rodiče si mohli opéct buřty, vyřádit se při mnoha dalších hrách a na závěr tak odcházeli domů všichni unavení, ale spokojení. Děkujeme všem, kteří se této akce zúčastnili nebo nám s ní pomohli, a za rok se těšíme opět nashledanou.

Ve středu 10. 2. 2010 se v naší skautské klubovně v Kollárově ulici odehrál herní den, který měl dětem poskytnout jiné možnosti užívání si volného času prázdnin než doma.

Začínali jsme od 9 hodin a ihned se v teplém koutě okolo kamen pustili do zajímavé hry „Farma“ od sourozenců Polákových. Děti měly založit svou vlastní farmu, kde budou ve výsledku všechna zvířátka obsažená ve hře. Ovšem nebylo to tak snadné. Každou chvíli přišel vlk a farma se musela začít stavět znova od základů.

Kromě této počáteční hry jsme hráli se staršími dětmi Dračí doupě. Všichni ve hře stačili splnit pět úkolů (možná i proto jsme hráli pět hodin), které skupince dobrodruhů (dětí) uložil moudrý druid.

Mladší zatím hrály spoustu dalších her jako Carcassone, Člověče nezlob se, Žížalky a již tradiční hru Závody motorek. Tuto hru nám vždy přinese náš bývalý vůdce střediska Miroslav Stárek známý pod přezdívkou Dědeček. Dědeček je každoročním účastníkem herního dne a velký zásobitel her.

Končili jsme různě. Někdo během oběda, jiný kolem čtvrté hodiny odpolední a ti nejhravější až po páté.

Musím říct, že i když se to nezdá, tak děti nezapomněly hrát klasické deskové hry a karty ani v době počítačů. Jsou v nich velice zdatné a nejednoho vedoucího obehrají. Což byl především můj případ ve hře Carcassone, kde jsem obsadil suverénně poslední místo. Budu muset trénovat do dalšího herního dne.

A je to opět tady. Dětem začínají podzimní prázdniny a tak všichni vyrážíme na pětidenní výlet do hor – do Rokytnice nad Jizerou.

Naše výprava čítá úctyhodných 60 osob. Scházíme se na nádraží už v 5:30. Již na nádraží se rozjíždí hra, která nás bude provázet celé prázdniny. Brzkou hodinu srazu omlouváme neodkladnou záležitostí – byli jsme povoláni do městečka, kde řádí upíři. 

Po příjezdu na chatu následuje rychlé zabydlení, snědení posledních zásob od maminek a vyráží se na obhlídku okolí. Naše cesta vede k Huťským vodopádům, zde je nalezena zpráva od faráře, který byl vyhnán upíry z města, ten nás odkazuje na poslední z rodu Hrobštejnů, hraběnku Elizabeth von Hrobštejn. Náš největší úkol je zachránit ji. Mladší jedinci se po zhlédnutí vodopádů vrací přímo do našeho přechodného bydliště, my starší je sice delší, zato horší cestou následujeme. Druhý den pokračuje opět v herním duchu. Skupinky měly za úkol sehnat přísady do lektvaru, který by zachránil Elizabeth. Odpoledne se činnost dělí podle oddílů, nejmladší holky – světlušky vyrazily ochutnat výborné bramboráčky babičky jedné naší vůdkyně, kluci – vlčata na procházku do přírody, skauti se věnují sportu a nejstarší – roveři vyráží na Dvoračky. Třetí den patří celodennímu výletu, mladší navštívili Hornické muzeum v Harrachově, kde sbírali složky, z kterých později vytvoří amulet. Starší zatím navštívili bazén v Jilemnici. Po návratu se všichni věnují tvorbě ochranných pomůcek proti upírům – amuletů, míchání lektvarů, tvorbě křížků a zaříkávadlům. Je před námi poslední plný den pobytu, všichni vyráží do Františkova, kde navštíví řezbářskou galerii. Večer nastává vyvrcholení hry. Děti mají za úkol projít při světle svíček budovu a u každého upíra splnit úkol. Po splnění úkolu mohou pokračovat až k samotné hraběnce, kterou lektvarem vyléčí. Všem se podařilo hraběnku vysvobodit, proto jim hraběnka za jejich odvahu uspořádala velkolepou hostinu, všichni stateční i méně stateční si nacpali bříška a pak uţ jen zbývalo snít o stráveném pobytu.

Poslední den přichází už ne tak veselá část – balení, úklid, cesta domů a loučení… Tak zase někdy příště…

V sobotu 26. září uspořádalo skautské středisko Ing. Ládi Nováka jiţ 29. ročník závodů odvahy a zručnosti – Šemberské dvanáctky.

Soutěžilo se jako obvykle ve dvanácti disciplínách, kterými jsou např. stavba stanu, vázání uzlů, zatloukání hřebíku, přechod potoka po lanové lávce či rozdělání ohně.

Letos poprvé byl závod otevřen, kromě organizovaných dětských oddílů, i pro veřejnost. I když se z řad „veřejnosti“ zúčastnila pouze jedna hlídka chlapců (která kupodivu ve své kategorii), i to nás potěšilo a umožnilo nám otestovat si též tuto verzi. Takže do příštích ročníků určitě půjdeme s masivnější propagací a věříme, že si Šemberská 12 získá takovou pověst, jako má jarní Pochod Pohádkovým Lesem POPOLES.

Z řad oddílů se letos (i díky tomu, že se závod konal o prodlouženém víkendu) zúčastnili pouze členové našeho střediska a skauti z Kolína. Celkem soutěţilo 34 dvoučlenných hlídek od nejmladších, sotva školou povinných, světlušek a vlčat aţ po dospělé členy.

Vítězné hlídky si odnesly věcné ceny, ostatní pak alespoň diplom a sladkost, která také potěšila. V celkovém součtu zvítězilo díky početní převaze naše středisko a putovní cena tak zůstala opět doma.

Poté, co jsme loni trávili podzimní prázdniny rozděleni na oddíly starších a mladších členů, rozhodli jsme se letos, že opět vyrazíme všichni společně. Sehnat chalupu pro 70 lidí za rozumnou cenu sice není zrovna nejjednodušší úkol, nicméně povedlo se a tak jsme všichni mohli v sobotu 25. října vyrazit směrem všeobecně severním na faru do Rokytnice nad Jizerou. Sraz byl ráno již v 5:30, protože to byla jediná možnost, jak stihnout jediný dopolední vlak, který jede až do Rokytnice. A šlapat 8 kilometrů navíc (někteří s batohy na zádech) se nám nechtělo.

Protože počasí přálo, ihned v sobotu jsme vyrazili prozkoumat okolí, přičemž třeba vlčata (naši nejmladší kluci) se dostala až k Huťskému vodopádu.

V neděli pak byl naplánován „celodeňák“ do Harrachova, kde jsme viděli ruční výrobu skla v muzejní sklárně a ti starší – skauti a skautky – pak vyrazili ještě do muzea hornictví, kde se svezli důlním vláčkem a prolezli opravdovou štolou, kde se těžila ruda.

Pak už se počasí trochu zkazilo, ale my si náladu zkazit nenechali a stihli jsme si zahrát spoustu her (třeba oblíbené Riskuj bez rizika – naši obdobu známé televizní soutěže), podívat se trochu po okolí, se skauty a skautkami se dojet vykoupat do bazénu do Jilemnice, zauzlovat si ruce při „uzlařské regatě“, vyrobit svícínky, které chodíme na Dušičky dávat na hroby našich zemřelých skautů a skautek, zazpívat si různé písničky a ve středu spokojeně odjet domů.

Dne 4. října se naše skautské středisko Ing. Ládi Nováka zúčastnilo akce pořádané Klubem českých turistů – tradičního pochodu Českobrodská padesátka. Jako vedoucí oddílu vlčat jsem se pochopitelně účastnil se svým oddílem. Sraz jsme měli v 9 hodin před naší klubovnou v Kollárově ulici. Pak jsme se přesunuli na start Českobrodské 50 ve sportovní hale a vybrali si trasu o délce 17 km. Trasa nás vedla zpočátku kolem Podviničního rybníka na začátek lesa, který známe pod názvem Dolánky. S vlčaty jsme se nedrželi striktně stanovené trasy, abychom ukojili neustálou touhu po hraní. Vlčata hlavně měla zájem o stavbu chýší („bunkrů“), u které jsme strávili téměř hodinu a půl. Poté nás čekala první kontrola na naší trase, kde jsme trochu posvačili a dostali razítka jako kontrolu, že jsme tudy prošli. Totéž se odehrálo na další kontrole u rozcestí Na Šembeře. Tady se naše trasa stáčela zpátky k Českému Brodu, ale my jsme si cestu o trochu prodloužili směrem k Doubravčicím. Tam jsme si u Šembery udělali oběd. A opět si zahráli různé hry. Obzvláště tma mezi kameny se dětem velice líbila. Následovala otočka o 180° zpět směrem k Českému Brodu. Tentokrát ale naše cesta vedla po kraji lesa, kolem Přehvozdí (po červené značce). Závěr byl opět ve sportovní hale v Brodě. Rozhodčí nás v cíli pohostili čajem a perníkem. To přišlo velice vhod. Na závěr jsme s vlčaty dali oddílový pokřik a šlo se domů.

Předloni jsem na tuto akci pořádanou našimi kamarády z organizace Zálešák – Chrudim vyrazil poprvé a letos jsme vyrazili v sobotu 18. října v počtu dvou závodních posádek, abychom napravili naše předloňské poslední místo.

Co to Camel Trophy je? Je to automobilový závod, ve kterém minimálně dvoučlenné posádky postupují po neznámé trase po kontrolách a úkolech, které jsou bodově ohodnoceny. Jeden člen posádky by mělo být dítě, protože téměř na každé kontrole je nějaký úkol vyhrazený výhradně pro ně, takže jak je zřejmé, nějaké bezhlavé závodění nemá cenu, hlavně co nejlépe splnit všechny úkoly. A nezabloudit a pochopitelně celou cestu dodržovat dopravní předpisy.

Začínalo se v Nasavrkách asi 15 km jižně od Chrudimi, a to již v 7:30. Takže naše posádky (já, Klobe, Honzík – Kolouch, Jiřík) jsme museli vyrazit z Brodu něco po půl šesté ráno. Alespoň jsme se roztrénovali v řízení, případně jsme si vyzkoušeli pár grifů na závěrečnou jízdu zručnosti. Popisovat, kde jsme všude jezdili, ani nemá cenu, navíc když k tomu připočtete některé naše přehmaty v navigaci (převážně kolega na pravé sedačce – i když on tvrdí opak – že byla chyba na levé sedačce), kdy se nám téměř povedlo „vyjet“ z mapy. Na trase nás čekalo mnoho zajímavých disciplín: přefouknutí balónku, odhad vzdálenosti, přenášení vody, ochutnávka pokrmů, stání na kolíku, petangue, lanové centrum, komín z kelímků, házení kroužků, loďka, puzzle, uzly, spousty vědomostních testů a jízda zručnosti.

Celkem se zúčastnilo 14 týmů, Kolouch byl 13. a naše posádka skončila na 9. místě, takže se nám cíl splnil – nikdo z nás nebyl poslední. Ale o to ani moc nešlo, hlavně šlo o pohodově strávenou podzimní sobotu. Musíme poděkovat pořadatelům, Zálesákům (www.tabornik.adam.cz), dále hezkému počasí a za naši posádku Kolouchovi, že byl ochoten nám zapůjčit své dítě, které jsme vrátili v pořádku. Takže za rok zase!!!

V sobotu 27. září 2008 uspořádalo naše skautské středisko „Ing. Ládi Nováka“ již tradiční (konal se 28. ročník) turistického závodu Šemberská dvanáctka. Závodily dvoučlenné hlídky rozdělené podle věku a pohlaví, které změřily své síly ve dvanácti klasických tábornických disciplínách, jako je překonávání překážkové dráhy, vázání uzlů, orientace v mapě, řezání a štípání dřeva či střelba ze vzduchovky. Zúčastnily se oddíly obou českobrodských skautských středisek (od nás i od Psohlavců) a ze střediska Bílý los z Prahy. Celkové vítězství a tím pádem i putovní cena letos opět náleží domácím, tedy našemu středisku. Pro zajímavost dodáváme zprávu o závodě, jak jej prožil jeden z pořadatelů – zástupce vůdce smečky vlčat, tedy našich nejmenších kluků. Jména, data a místa tentokrát nejsou smyšlená, ale skutečná Je 16:00, pátek dne 26. 9. Léta Páně 2008 a já se scházím s Vénou, Járou a Šéfem u naší klubovny, abychom připravili věci na pořádání „Šemberské 12“. Během přípravy přicházejí další členové našeho střediska, aby se taky zapojili do příprav. Vše nakládáme na naše připravené Áro s vozejkem. Po chvíli příprav vyrážíme na místo činu do Dolánek za obcí Zahrady. Když dorážíme na místo určení, začínáme sundávat věci z vozejku. Poté vyrážím já, Šéf, Radunka a Jára na označení cesty fáborky. Po dokončení označení trasy a několika málo prací na překážkách vyrážíme domů. Následujícího mířím opět ke klubovně, kde čekám na vlčata, která jdou soutěžit. Doráží i vedoucí oddílu Tom a zástupce Adam. Společně vyrážíme směr Dolánky. V Dolánkách děti rozdělujeme do skupin po dvou a já s Klobem dostáváme na starosti kontrolu disciplíny Šplh a Lanová lávka. Přemisťujeme se na ni a čekáme, než dorazí první soutěžící. Já si dlouhou chvíli krátím cvičením s lasem a Klobe odpočinkem. Po proběhnutí údajně poslední hlídky vše balíme a jdeme na start. Bohužel se dozvídám, že na trati je ještě jedna hlídka, která se ztratila a tak pro ně vyrážíme společně s Haničkou, nacházíme je a posíláme dál. Poté se pomalu všechno balí a jdou se počítat a vyhlašovat výsledky. Putovní trofej opět vyhrává naše středisko. Všichni se zase těší na příští ročník Šemberské 12.

Takže letos se na „novém“ tábořišti Pod kopcem Pohoř, konal již 14. letní tábor. Bohužel, veškerý program a naše působení v lesích kolem obce Čestín bylo ovlivněno vichřicí z 25. června, která způsobila v okolí tábořiště pěknou paseku, a to doslova. Les nad táborem údajně zmizel během 10 minut… Zákaz vstupu do lesů pro osazenstvo tábora byl nevyhnutelný, protože riziko pádu nalomených stromů bylo vysoké. Tím jsme přišli o možnost her v lese a letos poprvé neproběhlo ani jedno přespání v lese a nebyla ani naše veleoblíbená třídenní akční hra Komando. Místo toho jsme se tedy snažili nalézt náhradní program. V rámci táborové hry jsme putovali za prsteny – čili Pán prstenů. Podívali jsme se do Kutné Hory (byli jsme na Vlašáku – to není ten chutný salát, ale dvůr s mincovnou, dále na náměstí – rozchod na zmrzlinu, a také u busty Vrchlického u železniční trati), do Zruče nad Sázavou na zámek s výstavou panenek a byli jsme na návštěvě hasičského záchranného sboru (kde nás vyvezli na vysokozdvižné plošině hasičského auta a nechali nás proběhnout se v hasičské výstroji i stříkat z hadice), hráli jsme Hry bez hranic a Táborovou olympiádu – soutěže v „tradičně netradičních“ disciplínách, jako např. hod vejcem, hráli jsme noční fotbálek při svíčkách, za deště jsme se věnovali rukodělným pracím a mnoha dalších činnostem. V posledním týdnu jsme byli již pouze se staršími (skauty a skautkami) na letišti ve Zbraslavicích. Ale nemyslete si, že se nepřipravilo žádné přespání mimo tábor – to obstarala výprava skautů a skautek a jejich vedení do Kácova – přespalo se v kempu. Bohužel ani koupání nám moc nevycházelo, a to především kvůli aprílovému počasí, které nás provázelo téměř celý tábor. Takže jsme se byli vykoupat pouze v pískovém jezeru na Budě a v posledním týdnu jsme si koupání vynahradili poléváním z lavorů, škopků, ešusů a vodními bitkami v potoce. I přes letošní ztížené podmínky jsme tábor všichni ve zdraví přežili, vichřice nám žádné další škody neprovedla a program se povedl. Nyní nás možná čeká nová zkušenost se sázením stromků a v červenci 2009 hurá na další tábor.