Kronika

V pátek 25. února jsme si s vlčaty udělali v klubovně herní den. Náš kolektiv sice nebyl nějak velký, ale i tak jsme si parádně zahráli. Hráli jsme hry deskové, ale i hry pohybové pro zahřátí. Bohužel se nezúčastnil tradiční účastník herních dnů Dědeček, takže závody motorek jsme pro letošek museli oželet. I tak se nám v klubovně sešlo hodně zajímavých her jako třeba: Kotěhůlky, Shrek a hra na motiv známého animovaného seriálu "Jen počkej zajíci!" Dětem se herní den líbil a už se společně těšíme na další herní dny.

V pátek 4. února nám konečně začaly pololetní prázdniny, a tak jsme se ve čtvrtek sešli v hojném počtu 7 skautů, 7 skautek a 5 roverů na českobrodském nádraží. Naše cesta směřovala do Jilemnice, kde na nás čekala skautská klubovna tamějších skautů, která nám po dobu prázdnin poskytovala střechu nad hlavou. Ve vlaku jsme dětem trochu ztížili zavazadla, protože jsme mezi ně museli rozdělit suroviny na večeři, páteční snídani a oběd. Holt když nejede auto, musíme si pomoci jinak.

Cesta ubíhala v poklidu, do Jilemnice je krásné vlakové spojení, i když trošku dlouhé. Jára už byl z věčného sundávání batohů trošku zmaten a málem odcizil batoh jinému cestujícímu. Cestu nám už pak pouze zpestřilo zjištění, že ačkoliv s sebou táhneme dataprojektor a tančící podložku, tak se stala chyba v komunikaci a nemáme s sebou notebook. Stále si myslím, že ho měla vzít Maky a né já :-). Podali jsme o tom zprávu do Brodu, aby ho další účastníci přivezli a pouze doufali, že se jim nestane to samé.

Tonička, 12 let: Na skaut jsem začla chodit v šesti letech. Jelikož sem chodili moji sourozenci neměla jsem moc neměla na výběr. Několikrát jsem chtěla odstoupit ale něco mě tu udrželo. Teď jsem chodím sedmým rokem a nepřestává mně to tu bavit. Bětulilinka je nejlepší!!! A Terušinka, Lucinky, Tomášek, a Kikinka jsou taky nej!!

Týna, 15 let: Na skauta jsem začala chodit ve svých 5ti letech kvůli tetě, která tam byla jako vedoucí. Skaut mě po čase začal strašně moc bavit a našla jsem si tam ty nejlepší kamarády kterým věřím úplně ve všem. Má nejoblíbenější akce je a vždycky bude tábor. Teď už na skauta chodím 10 let a jsem za to moc ráda.

Eliška, 14 let: Baf! Chodím na skauta, protože jsou tu super lidi a potkala jsem tu úžasné kámoše, kteří jsou pro mě důležití. Taky mám ráda všechny skautské akce, vždy je to hezky strávený čas. Jsem moc ráda, že sem chodím.

Anonym, 13 let: Na skuata jsem začala chodit s vidinou nových kamarádů. Ze začátku jsem si myslela, že jsem tu za trest, ale postupem času jsem si to tu velice oblíbila a lidi ze skauta pro mě moc znamenají. Užívám si každou akci, na kterou mohu a jsem mocráda, že jsem tady. <3

 Anonym, 13 let: Chodím na skauta moc ráda, jsou tu super lidi a fajn akce. Nejradši mám střediskové akce, protože tam jsme všichni.

 Anonym, 12 let: Na skaut chodím 4 roky. Nejvíc mě tu baví hry, akce o víkendech a hlavně tábor. Je tu parta super lidí, která mě tu stále drží.

V sobotu 15. ledna proběhl v Praze krajský sněm. Fotky neleznete na stránkách vedlejšího střediska pod tímto odkazem.

Jak se již pomalu stalo tradicí, sešli jsme se na první jarní den v parku u kostela Nejsvětější trojice, abychom si prověřili odolnost našich prstů a bystrost našich očí při tradiční, byť dnes už téměř zapomenuté, jarní zábavě, cvrnkání kuliček. Protože letos se nás sešel opravdu značný počet, rozdělili jsme se do několika skupin, každá si patou vyhloubila svůj vlastní důlek a už se cvrnkalo. Ti starší a zkušenější cvrnkači učili ty méně zkušené různé verze hry, např. Kdo-co, Na nechanou, Na koníka, Na tři prdy apod.

Mezi tradiční akce našeho střediska patří velikonoční výpravy. Letos jsme strávili velikonoce v sokolovně v Jesenném nedaleko Železného Brodu. Sešli jsme se v hojném počtu ve čtvrtek ráno na nádraží, odkud nás dopravily vlaky až na místo. V následujících dvou dnech přijeli ještě další účastnici zájezdu. Program jsme měli pestrý. Prohlédli jsme si místní stádo jaků. V pátek jsme navštívili Bozkovské jeskyně s největším podzemním jezerem v ČR. Ukázali nám i netopýra, který ještě sladce spal zimním spánkem. V sobotu jsme se vypravili do Železného Brodu, kde jsme si prohlédli místní muzeum výroby skla. V neděli jsme uspořádali malou olympiádu v obratnosti.

Pro zpestření letošního Apríla jsme připravili pro skautíky zajímavou hru, při které si zaběhali, procvičili znalost města, zasoutěžili, zahráli si s ohněm a zakopali v zemi.
Jak to tedy probíhalo? :
V 16 hodin se scházíme (5 skautů + vedoucí) na Podzimku a po chvilce kopání s míčem rozdáváme klukům zprávu vedoucí k velkému pokladu (kterou vytvořil Ivan) plnou písmenek, která musí kluci vyluštit na různých známých i neznámých českobrodských místech.

Jako v minulých letech, i letos se naše středisko rozhodlo, že pro své členy uspořádá pálení čarodějnic. Tentokrát jsme se ovšem rozdělili. Nejmladší, tedy světlušky a vlčata, zůstali v Brodě, skauti a skautky vyrazili pod Pohoř a roveři spolu s dospělými příznivci se vydali do Kácovce. 

V Č. Brodě pálíme čarodějnice na naší základně Podzimek za divadlem J. K. Tyla. V Dolině totiž bývá na náš vkus příliš mnoho lidí a příliš hlučno.

Proto jsme se sešli ještě za světla. Protože bylo ještě vidět, proběhlo napřed několik čarodějných soutěží, např. oblíbený rychlostní let na koštěti či prohazování koštěte korunou stromu. S přibývajícím šerem jsme zapálil oheň, na jehož vrcholu byla umístěna jedna z reprezentantek filipo-jakubské noci. Když selhalo zažíhání ohně pomocí dávných technik (křesání pazourkem a ocílkou), vypomohli jsme si modernějšími prostředky. Oheň vzplanul, čarodějnice shořela a my jsme si opekli vuřty, zazpívali několik písniček a kolem 22. hodiny jsme postupně rozešli ke svým domovům.

Na letošní pálení čarodějnic jsme se opět rozdělili na starší (tedy skautky a skauty) a mladší (tedy světlušky a vlčata).

Starší členové jeli na celý víkend na naše tábořiště Pod Kopcem Pohoř. V sobotu dopoledne se připravoval velký oheň (při této příležitosti byl vyčištěn další kus lesa a okolí potoka), kluci vyráběli z papíru, látek, slámy a trávy postavy čarodějnic, děvčata pod taktovkou zkušené Věry nacvičovala let na koštěti. Sobotní odpoledne jsme strávili nácvikem na Svojsíkův závod (skautská soutěž pro děti do 15 let), které se zúčastníme koncem května, a o jejímž výsledku Vás budeme informovat. No a večer, ten patřil velkému ohni, zpěvu s kytarou, pálení čarodějnic a ohnivé šou. Nedělní dopoledne bylo využito ke hrám a úklidu.

Mladší členové se sešli v sobotu večer na Podzimku (pronajaté zahradě za divadlem J. K. Tyla), kde se svými vůdci i rodiči poseděli u hezkého ohně, zazpívali, popovídali, zkrátka strávili krásný večer. I pálení čarodějnic na tomto místě se pro nás stává tradicí, pořádáme je zde již 3. rokem.

Složení:
kluci (HÜENY): Jirka, Dave, Politik, Libor, Klobe a Kuba, 1. místo;
holky (ŠVÁBY): Markéta, Máňa, Lucka, Kája, Kačka, Lenka, 4. místo.

Svojsíkův závod, jehož první ročník se uskutečnil téměř před šedesáti lety, je celorepublikovou skautskou soutěží, ve které chlapci a dívky od 11 do 15 let jednou za 2 roky poměřují své síly v získaných znalostech i dovednostech. Neméně důležitým posláním závodů je poznat skauty z jiných měst a ve volných chvilkách mezi závoděním se od nich naučit nové a zajímavé hry či znalosti.

Okresního kola se z našeho střediska zúčastnila jedna závodní družina dívčí (Šváby) a jedna chlapecká (Hüeny). Trať měřila asi 2 kilometry a na soutěžící čekalo 10 disciplín, například: překážková dráha, poznávání stromů a květin, testy z historie ČR a státních symbolů (doopravdy vypečené) i skautingu (snad ještě vypečenější), zdravověda, či vázání uzlů.

V pátek jsme se sešli ve 3 hodiny odpoledne u klubovny, abychom naložili veškeré vybavení, odvezli na louku, začali stavět a zakončili tak více než měsíční přípravné práce na akci.

Letos pořádáme již 23. ročník, a tak nám to jde jak po drátku (ale opět necháváme část věcí v Brodě, a tak se musí na místo odvézt až v sobotu ráno). V pátek se stačí udělat většina prací, ale i tak v sobotu ráno vyráží pořadatelé z Brodu již kolem šesté ráno, aby probudili pár odvážlivců, kteří hlídají vybavení na místě, dovezli jim teplý čaj a zapřáhli je do práce.

Ve 12 hodin je vše hotové, a tak mohou první návštěvníci do Lesa. Je jich bohužel jako šafránu, protože od rána usilovně (a téměř bez přestávek) prší....

Složení: Jirka Mokošín, David Rozmahel, Jakub Kubásek, Jakub Ševeček, Libor Mysliveček, Jaroslav Novotný; 6. místo (z 9)

Před čtrnácti dny - přesně 21. 5. - vyhrála družina našich skautů pojmenovaná HÜENY okresní kolo Svojsíkova závodu v Kolíně a dostala možnost zúčastnit se krajského kola v Buštěhradě.

Samozřejmě jsme tuto nabídku nemohli nepřijmout, a tak jsme v pátek vyrazili vlakem do Prahy, dále na Dejvickou metrem (jezdící schody byly opět velice populární - na věku nezáleží) a nakonec autobusem až do Buštěhradu, kde na nás čekalo vlče a světluška, a ukázali nám cestu k Sokolovně a Základní škole, kde jsme byli ubytováni.

Po registraci a ubytování jsme se jen tak poflakovali, házeli si s míčem, či hráli naší oblíbenou hru lakros. Večer jsme si upekli buřty na ohni a poté velice dlouho seděli a povídali u ohně. Spát jsme šli jako poslední ...

Tak se opět přibližuje tábor a my se scházíme na další předtáborové brigádičce. Tato je trošku zvláštní hned z několika hledisek:
1) celou dobu jíme BUŘTY na tisíc a jeden způsob
2) jede nás nějak hrozně málo (hlavně holek - v neděli je tam sama Evička)
3) Lumír, Korádo a Adam jedou na kole (Adam to na zpáteční cestu vzdává)

I letos jsme vyrazili první den prázdnin stavět tábory, nejprve tedy ten v Kácovci, který letos pronajímáme skautům ze Starého Kolína. 

Vyrážím tedy již dopoledne, v Pečkách mám vyzvednout Majdu a Markétu, a potom se nějak záhadně dostat přes Uhlířské Janovice do Kácova. Cestou třikrát bloudíme, 2x couvám (i s vozejkem, a vůbec mi to nejde)... Kolem poledního konečně dorážíme...

Složení: Jakub Ševeček, Jaroslav Novotný, Jakub Rozmahel, Marcel Hál

Tak se rok s rokem sešel a my tu opět máme tábor. A jako loni, i letos jdou skauti na tábor pěšky. A jako loni, i letos nás mnoho není, a o to je lepší atmosféra.

Odjíždíme z Brodu ve čtvrtek dopoledne směr Kolín a Uhlířské Janovice. Zde na náměstí zřizujeme hlavní štáb u kostela a vyrážíme nakoupit dostatečné zásoby potravin. Mezitím začíná pršet. Naštěstí jen přeháňka. Po poledni vyrážíme směr Sudějov. Naše první neplánovaná zastávka je na třešních u silnice. Když se nebezpečně přibližují mraky, raději odcházíme směr les (stejně už ty třešně nemůžeme ani vidět). V lese nás průtrž chytne. A opět jen přeháňka. Když už máme dole baťohy, hrajeme jakési malé Komando - boj žlutou vietnamskou polívku. Vítězí můj tým...