Kronika

Akce začíná tak trochu normálně: zpožděním vlaku. A to takovým, že nestíháme v Poříčanech přípoj a všechny nás musí pořadatelé odvozit auty na start do Sadské. Hlídek je celkem 8, jmenovat to tu nebudu, všechna jména jsou v konečném pořadí. A rovnou přejdeme k samotnému závodu.

Vybíhací šifra nebyla moc složitá, byla to obyčejná Hybešovka, jen heslo nebylo tak jednoznačné... Já s Janou vyrážíme jako první a celý den tuto krásnou příčku držíme (což bylo sice fajn, ale na druhou stranu, když 8 hodin nevidíte žádné jiné závodníky, pouze pořadatele, není to ono...). Poblíž jezera v Sadské následuje hod nožem u Berlina a Lucky (byla to taková krásná procházka borkou, pro někoho i s prohlídkou písečného přesypu v Pístech :-).

Vyráželi jsme v pátek z Českého Brodu, kde měl být sraz na nádraží v 7:30. Cesta vlakem byla dlouhá, zato však suchá. To se ovšem nedalo říci o cestě, kterou jsme absolvovali jak jinak než pěšky, ze zastávky Soběšín do tábořiště, většinu času totiž pršelo. Naštěstí u našeho cíle déšť ustal. Ihned jsme se vrhli na zabydlování dvou srubů a samozřejmě zatápění v kamnech, což bylo spojeno s vařením tolik potřebného a žádaného čaje. Páteční odpoledne jsme dále strávili malou obchůzkou (pro vlčata) po okolí. Na té jsme si ukázali zdejší zajímavosti. Především šlo o již klasickou dominantu borovice, dále Fejtkovny a nesměli jsme pochopitelně zapomenout ani na dva brody na cestě od jezu do tábořiště. To se již začalo smrákat a my jsme dorazili opět k teplému čaji a skautům v tábořišti. Večer byl zpestřen malým táboráčkem, na kterém jsme si opekli špekáčky.

Výprava začala dne 10. 11. na nádraží, kde jsme měli v 6:45 sraz. Sešlo se nás celkem 14 (8 vlčat, 2 skauti, 4 vedoucí). Jeli jsme vlakem do Vrcholových Janovic, cesta trvala asi 2 a půl hodiny. Z Vrcholových Janovic jsme se následně odebrali za stálého mírného deště směrem k Mrtvicím, kde jsme se následně ubytovali v malé lovecké chatce uprostřed lovecké obory. Všude kolem bylo plné vysoké zvěře, převážně daňci, jeleni a mufloni. Vzhledem ke špatnému počasí, jsme trávili hodně času v chatce čtením Chaty v jezerní kotlině od Jaroslava Foglara. Společně jsme všichni pracovali na zásobení chatky dřevem, abychom neměli uvnitř zimu. Zvěř běhala všude okolo a tak jsme se tedy po ustálení povětrnostních podmínek vydali na malou obchůzku po oboře.

Tento rok jsme Velikonoční Pondělí pojali netradičně, protože nastal přestupní rok a dívky toho náležitě využili, ale o tom později. Začneme popořadě:

Den 1. – Příjezd: Sešli jsme se na nádraží v Českém Brodě, tak jako pokaždé, posbírali jsme poletující světlušky a pobíhající vlčata, kterých se letos dostavilo opravdu mnoho, a vydali se na cestu. Ta proběhla, až na časté přesedání, docela pohodlně a brzy jsme byli na místě. Áro s batohy nám však cestou někde zapadlo a tak jsme se vydali na malou obhlídku okolí a zahráli si nějaké hry. Jakmile jsme se vrátili, byly už naše věci na svém místě a zbytek dne jsme strávili vybalováním.

No ono to bylo trošku jinak. Samotná Akce Vpřed se konala od soboty 19. 4. do neděle 20. 4. To jenom pro naší pohodlnost jsme se vydali o den dříve do Chrudimy k Zálesákům přespat z pátku na sobotu, abychom nemuseli v sobotu jet už bůhvíkdy z Česbrodu.
Samotného závodu se zúčastnilo celkem 22 hlídek. Naše parta nakonec čítala 4 hlídky v tomto složení:
1) Berlin (neboli já, Honza), Tom a Aleš (náhrada za sloužícího Ivana),
2) Hanička Vyčítalová, Lenka Kovářová a Eliška Misárková (od vedle – myslim tim vedlejší středisko),
3) Jana Kolomazníková, Zuzana Hrubá a Tomáš Marek (taky vedlejšák),
4) No a miláčci publika: náš Mates a Vítek Hruška.
Vybíhací zpráva byla opravdu lahodná: opět po dvou letech pobíhání po městečku, tentokráte po Proseči, a získávání písmenek postupně z různých tabulí na křížcích, kostelech, informačních tabulích,…….aby se nakonec dostala výsledná první zpráva.

Letošní, již 26. ročník Popolesu se, myslím si, opět vydařil, ohlasy účinkujících i návštěvníků byly téměř všechny pozitivní. A z chybiček (například nefungující elektrocentrály...) se do příštích let poučíme. Ale nyní popořadě.

V pátek se slézáme ve slušném počtu u klubovny a nakládáme a nakládáme. K dispozici je Kolouchův Favorit, moje Škodárnička a Šéfovo zánovní rudé Áro. Opět samozřejmě není naloženo úplně vše, ale rok od roku se snad zlepšujeme:-)

Na louce za Zahradami se pak přibližně od 17. hodiny začíná sekat louka, stavět přístřešky, věšet lanová lávka, fáborkovat, skluzavkovat atd. Zkrátka jako každý rok.

Se soumrakem vyráží několik lidí do Brodu, ale asi dvacítka nás zůstává na místě (což je snad nejvíce, co pamatuji). U ohně je kytárka, takže perfektní pohoda!

Už se mi začalo stýskat po psaní do táborové kroniky, proto jsem se rozhodl si to částečně vynahradit alespoň zápisem o tomto letos povedeném turnaji (mnozí si zajisté vzpomenou, jak nás minulý rok v květnu vyhnal z horního hřiště déšť….). Ani letos nechybělo mnoho a vyhnalo nás něco jiného, v tomto případě závistivý vrátný „Jóža“, jelikož viděl, že na neoficiální (ale Milanem z vedlejšího střediska řádně ohlášený – za což mu patří velký DÍK) turnaj míří mnohem více lidí, než na fotbalový zápas mužů B, Český Brod – Býchory (1:2). Jednak ho asi rozčílilo, že se mu tam dozadu dere nějak moc lidí a hlavně, že z nás nevyrazí nic na vstupném.
Vydal jsem se na Kutilku zhruba ve čtvrt na čtyři s tím, že tým „Staré Papriky“ trochu potrénuje, aby jako nebyla ostuda a hlavně abychom obhájili jako tým získanou trofej z roku 2006. Se zastávkou u Čoka pro nezbytné sportovní náčiní mi cesta trvala asi půl hodinky, takže na trénink mnoho času nezbylo. Nebylo ani s kým. Místo toho jsem na atleťáku narazil již na slušně roztrénovaný tým „Čtrnáctky“. Měli pouze násadu od krumpáče a tenisové míčky, tak jsem vybalil softbalovej míč, pálku a rukavice, aby si to taky vyzkoušeli, protože jsem byl neustále upozorňován, že s tímto nejsou zvyklí hrát. A já blázen jsem si s nima šel házet, což pociťuji i následující dny, kdy jsem rád, že se dobelhám na vlak a do práce, jelikož jsem jako „chytač“ nezachytil nadhoz a dostal jsem to přímo nad koleno (viz fotky). Podotýkám, že jsem nevzdal a se silně pohmožděným svalem jsem reprezentoval dál náš tým.

Rozhodli jsme se udělat hned několik prospěšných věcí: 
protáhnout si na podzim tělo, vydělat trochu peněz pro naše středisko, pomoci přírodě, nadělat si dřevo a něco nového si vyzkoušet. A tak jsme vyrazili do lesa zlikvidovat oplocení lesní školky...
Hned ráno nás probudila sněhová přikrývka, která nám trošku ztížila práci. Ale termosky s teplým čajem byly přichystány, takže o zimu jsme strach neměli. A prací jsme se zahřáli taky. Bohužel jsme v záchvatu práce skoro zapomněli fotit, takže alespoň tato troška.
Bohužel už kolem 16. hodiny byla tma a my stihli oplocení jen tak-tak rozebrat.

Ve dnech 21. a 22. února jsme zorganizovali výpravu skautů do Kutné Hory k Lumírovi. V sobotu odpoledne jsme provedli výsadek do města (se zavázanýma očima byli kluci rozvezeni ve dvojicích a trojicích po Kutné Hoře a cílem se co nejdříve dostat domů dle slepé mapy. Večer jsme si zahráli Fantoma staré Kutné Hory :-) (tzn. lítali jsme po městě s vysílačkami a hledali ukrytého Fantoma).
V neděli jsme využili krásného počasí (mj. také sněhu!) a vyrazili na dopolední výpravu vlakem do Malešova a údolím řeky Vrchlice zpět do K. Hory.
Více napoví foto :-)

Velikonoční prázdniny na horách - to už je taková naše skautská klasika... 
Letos jsme vyrazili do skautské základny v Domašově nad Bystřicí v Jeseníkách. Počasí nám celou dobu přálo, na půlku dubna téměř letní teploty. Po čtvrtečním (vinou zpoždění vlaku přibližně šestihodinouvém) cestování a vybalování následoval krátký výlet do okolí, v pátek výprava za osvobozením Domašovské bílé paní, v sobotu výlet do Olomoucké ZOO, v neděli krom sportu a her v lese také pletení pomlázek, barvení vajíček a polévání kluků holkami. V pondělí samozřejmě pomlázka, zabalit a domů...
Kdo byl, může vyprávět, kdo nebyl, může závidět.

V sobotu 30. května 2009 uspořádali členové obou českobrodských skautských středisek tradiční, již 27. ročník Pochodu pohádkovým lesem, Českobroďákům známým pod zkratkou Po-Po-Les.
Hlavním faktorem ovlivňujícím letošní ročník bylo bezesporu počasí: zatímco na prakticky všech dosud letos uspořádaných akcích nám počasí víc než přálo, na Popolesu nám to opravdu všechno „vynahradilo“ již od páteční přípravy. Všechny papírové kulisy důmyslně skryté pod řadou plachet, auta s materiálem zapadávající na rozbahněné cestě, promočení lidé. A pršelo, pršelo a pršelo…
Ale protože skauti se nevzdávají, i v tomto počasí jsme připravili trasu s celkem 14 zastaveními – pohádkami, a zázemí na loučce za Zahradami. A doufali jsme, že tak jako jsme vytrvali my, vytrvají i návštěvníci a alespoň někdo v sobotu přijde.

Jako každý rok vyrazili členové skautského střediska Ing. Ládi Nováka do posázavské divočiny, aby zde strávili tři prosluněné týdny s ubytováním v indiánských tee-pee. Na louce pod kopcem Pohoř se k práci a radovánkám letos sešlo přibližně sedmdesát skautů. 
Vedení tábora a celotáborovou hru měl pro tento rok pod taktovkou Tomáš Dvořáček, jemuž touto cestou ještě jednou vřele děkujeme. O naše pohodlí se dále starala kuchyň složená ze zkušených kuchařek.

Stává se pomalu tradicí, že se v lednu roverstvo vydává na víkendovou akci do Rokytnice nad Jizerou. Vezmem lyže, prkna, běžky, boby a pár švestek a odjíždíme z velkoměsta (ano, opravdu myslím Český Brod) načerpat energii a horský vzduch do Krkonoš.

Tentokrát jsme na roverskou výpravu do Rokytnice vyjeli už podruhé, téměř přesně o rok později než byla ta premiérová. Pro mě tato výprava započla v pátek okolo 2 hodiny, kdy jsem natěšená čekala před domem, až mě nabere Kubik. Přestože apeloval na to, že ve 2 nabere Janičku a že 5 minut nato bude u mě, časový harmonogram se mu úplně nevyvedl. Nakonec jsme asi 20 minut po 2 hodině vyjížděli. Cesta utekla příjemně, dokonce jsme si ji zpestřili zastávkou u McDonaldu.

Na úvod musím podotknout, že netuším, proč zrovna já mám tu čest, čtenáři, přiblížit ti, jak vypadala letošní akce Vpřed, jelikož jsem se svým družstvem (Honzou a Filipem) neprošla ani všechna stanoviště. A tudíž si dovolím poznamenat, že možná přijdeš o vyprávění o několika z nich. Tak tedy: Vpřed začínal v obci Vavřinec u kostela. Když se shromáždila všechna družstva, cca kolem 11.30, mohl závod začít.

I letošní, již 25. ročník, Vpředu začal pro část z nás již v pátek odpoledne na nádraží. Poté následoval přesun k pořadatelům do Chrudimi, kde zcela jistě probíhala družba, zábava, vyprávění historek z předchozích Vpředů a samozřejmě i nácvik (detaily bohužel nevím, protože jsem s druhou várkou přijel až v sobotu ráno).