Kronika

Masírována zprávami o různých živelných a jiných pohromách v celém světě, zapomíná už pomalu naše veřejnost na katastrofu, která postihla loni na podzim, přesně 19. listopadu roku 2004, naše nejbližší východní sousedy. Toho dne zpustošila vichřice, dosahující rychlosti přes 200 km/h, značnou část středního Slovenska. Nejvíce byly postiženy Vysoké Tatry. Slováci však na pohromu nezapomněli a všemožně se zapojují a organizují akce na úklid hor i lesů. Také slovenští skauti zorganizovali mezinárodní akci, zaměřenou především na úklid pasek po polomech, odkud již byly odvezeny polámané kmeny. Celé léto se v Tatrách v týdenních turnusech střídaly party mladých dobrovolníků (celkem na 2 tisíce lidí), kteří byli ochotni přiložit ruku k dílu a něco zažít a možná se i něčemu trochu přiučit.

Letos jsme se opět po několika letech rozhodli, že obnovíme tradici pořádání podzimní Akce Vpřed. Tato akce pro členy turistických, tábornických a skautských oddílů má dlouhou tradici na Chrudimsku, kde se pořádá vždy na jaře. My jsme vytvořili tradici podzimního běhu, která byla letos obnovena.

Akce Vpřed je dvoudenní etapový závod dvou - až tříčlenných hlídek starších patnácti let, které postupují terénem podle mapy s vybavením pro pobyt a nocleh v přírodě. Během závodu je zakázáno cokoliv přibrat nebo odložit, kromě vody. Trasa závodu je tajná a je postupně objevována na kontrolních stanovištích po vyluštění šifry, příp. ještě po splnění nějakého úkolu. Úkoly jsou různé: jezdí se na lodi, slaňuje se, střílí se ze vzduchovky a zpravidla se najde i nějaký "špek pořadatelů" - v minulosti jsme si třeba na střelnici mohli vystřelit z malorážky, jindy se jezdilo po laně na kladce apod. Rovněž tak musí soutěžící prověřit i své znalosti a dovednosti v testech z historie, vlastivědy nebo zdravovědy.

Letošní, již 24. ročník, terénního závodu pro všechny věkové kategorie byl ve znamení pátečního velice špatného počasí. U klubovny jsme ještě stihli všechno naložit ralativně bez deště, ale již chvilku po příjezdu na louku začalo intenzivně pršet, a až na malé vyjímky nepřestalo až do pozdních nočních hodin.

Během pátečního odpoledne jsme tedy postavili hangár a přístřešek, lanovou lávku, šplhací lano, posekali louku a přivezli dřevo. Kolem osmé většina lidí odjela, a na místě zůstali jen 4 skauti a Lumír. Kvůli dešti jsme si ani nic nevařili a snědli vše studené. Celou dobu jsme byli v hangáru, protože pršelo, ale jelikož bylo stále málo hodin, zahráli jsme si hru Nestvůrky a oblíbené Píďalky (dokonce i já jsem se nechal přemluvit a chvíli jsem s nimi všelijak bojoval, každý ve svém spacáku a se zavřenýma očima). Nakonec následovalo focení různých grimas, které bavilo opravdu každého.

V rámci propagace našeho střediska a náborových akcí v letošním roce, jsme se rozhodli postavit na náměstí indiánské TeePee, ve kterém spíme na našich táborech, a připravit pro českobrodské děti pár zajímavých dovedností a fotografií.

Začali jsme stavět v sobotu v 8 ráno, bohužel jsme si museli veškeré vybavení (tedy i 6 metrové tyče) odvézt na dvoukoláku, protože Šéfovi (opět) nejezdí Áro, a jiné vhodné auto nevlastníme. Hned při stavbě si nás zkontrolovali městští strážníci, kteří chtěli vidět povolení (které máme jen ústní) - první komplikace se již objevují...

Mezi mnoho našich tradičních akcí patří také účast na turistickém pochodu ČB 50, který organizuje KČT Český Brod. Letos jsme s radostí využili novinky - cykloturistických tras. Rozdělili jsme se podle věku na trasy 30 km (11 vlčat, 1 světluška a několik vedoucích a dokonce i rodičů) a 45 km (6 skautů a dva vedoucí, skautka bohužel žádná).

Každý rok vyráží celé naše skautské středisko (tedy od nejmenších - vlčat a světlušek, po nějvětší - rovery) na chatu daleko od domova. Tentokráte jsme nalezli (po dlouhém hledání - levná chata pro 50 lidí se shání velice těžko) ubytování v sokolovně v městečku Horní Branná u Jilemnice.

U skautů se každoročně pořádá Rádcovský kurz, kde se ti nejlepší učí spoustu důležitých věcí, které budou ve své nové funkci používat. Krátce se vám pokusím v této reportáži popsat jeho průběh.

V pátek to všechno začalo. Po cestě vlakem, za úplné tmy, nás rozdělili do družin, kde jsme se většinou neznali. Dostali jsme první úkol. Dojít podle mapy za úplné tmy do tábora (asi 1 hodina cesty terénem) s batohem. Poté,co jsme došli do tábora, zpocení a unavení, jsme si vymysleli pro naši družinu název a pokřik. Po krátkém seznamovacím večeru jsme šli spát.

Jako pokračování rádcovského kursu, který se konal před 14 dny v Kácovci, si pro nás - vedoucí a pro ostatní skauty, přichystali Vojta, Politik a Štych jednodenní výpravu. Vybrali místo, které mnoho lidí nezná - zříceninu kaple Sv. Kříže u Bříství - kousíček od dálnice na Hradec Králové.

Pořádek dělá dobré přátele, o tom není pochyb. A tak i my, hodni své dobré pověsti, jsme vyrazili dokončit vloni na jaře započaté dílo - pálení větví po kácení v českobrodských lesích. Jako odměnu za tuto naší práci jsme totiž na jaře dostali několik asi pětimetrových tyčí, které jste mohli vidět v září na náměstí jako stavební konstrukci našeho tee-pee.

Jako každým rokem, i letos jsme během blátivo - mrazivých lednových dnů uspořádali Herní den. Letos tedy jen pro skauty, ostatní si ho možná uspořádají sami. Sešli jsme se v klubovně ve 14 hodin v hojném počtu (celkem 8 skautů a 5 vedoucích a roverů). Po zatopení a vytemperování klubovny téměř do tropických teplot, jsme pustili nějakou tu muziku a pustili se do her. Mazlik vytáhl Dračí doupě, kterým zaujal asi 4 kluky, kteří vlastně až do osmi hodin nehráli skoro nic jiného. My ostatní jsme hráli různé hry, například Klobásovu, ve které jsme se propadali s králíčky do díry. Dobrá byla také Pitkinova vlastnoručně vyrobená hra s letadly, tanky a špendlíky. Na závěr jsme si polítali po městě s vysílačkami a odstrojili vánoční stromeček.

V sobotu v osm hodin se slézáme u klubovny, nakládáme Áro (obsazenost 100% - Kolouch, Lumír, Ivan, Berlin, Harry, Kuba Rozmahel, Lui, Láďa a malý Honzík) a odjíždíme. Prší, teplota nad nulou, silnice mokré. V Chrudimi přibíráme Rosťu (z Chrudimského Zálesáka) a jeho dva kluky, a vyrážíme do Žďárských vrchů k vesničce Křižánky u Hlinska, kde mají Chrudimáci své tábořiště. Se stoupající nadmořskou výškou ubývá deště, přibývá sněžení a sněhu na silnicích, silnice k tábořišti není prohrábnutá, a tak musíme připravit „parkoviště“ (sníh jsme odhazovali sníh pomocí 4 polních lopatek a jednoho rýče…).

Nastal začátek února, děti dostaly vysvědčení, je tedy čas vyrazit na prázdniny do hor. Tak se scházíme ve čtvrtek v 17 hodin na nádraží v počtu 9 chlapců a 6 dívek – ještě v Poříčanech přibereme Majdu a jsme komplet. Cesta probíhá až do Staré Paky bez problémů. Tam, jelikož jsme přijeli s menším zpožděním, vlezeme do prvního (a taky jediného) vlaku, který vidíme. Sice mi přišlo trochu divné, že bychom měli jet do Lomnice přes Železný Brod a Turnov, ale poté, co mě vedoucí akce – Věra – ujistila, že to je určitě ten správný vlak, jsem se dál o nic nestarala a čekala až pojedem. Konečně se vlak rozjel a vzápětí přichází pan průvodčí. Věra mu ukazuje lístek a jen tak žertem prohodí „Teď se dozvíme, že jedeme špatně…“ Nato pan průvodčí odvětí „No to jste ale opravdu ve špatným vlaku.“ Nastává všeobecný chaos. Naštěstí hodný pan průvodčí nám domluví, že nás pan strojvůdce odveze zpátky na nádraží do Staré Paky a ještě nám najde další, tentokrát ten opravdu správný, vlak do Lomnice. Tak jsme si počkali necelou hodinu na další vlak, čekání si zpříjemnili oblíbenou hrou Evoluce a nakonec jsme se přece jen dostali asi v půl desáté na místo určení. Po příjezdu jsme se ubytovali a podle individuální unavenosti uléhali ke spánku.

Poprvé jsem zažil něco čemu se říká pravá volnost. Doma oblékl staré oprané tričko a džíny po taťkovi, zabalil osvědčené oblečení do lesa se spacákem do šedesátilitrové krosny a s lehkou duší vyrazil vpřed na Vpřed. Závod začal oficiálně až v sobotu, ale pro mě začal o den dřív. Od té doby jsem zažil něco, co nikdy předtím ani náznakem. Unavený ve spacáku jen s karimatkou spal (celkově maximálně dvě hodiny) na betonové podlaze. Přebalil si batoh z šedesáti pěti litrů na dvacet pět. K batohu přidal pět kil vody a doplňků, abych mohl tahat něco kolem třiceti kil celé dva dny na zádech. Po startu prolítal jednu vesnici tak, že ji budu dlouho znát nazpaměť. Pro informaci, kde je sídlo nějaké firmy jsem pomohl s ledničkou lidem, které jsem předtím nikdy neviděl. Ve dvojici jsme hledali písmenka všude po té vsi a skládali do slov zdánlivě nedávajících smysl.

Letos jsem se rozhodla, že musíme jet na tenhle závod s lákavým jménem Vpřed. Připraveni na vše, po výměně skoro všech členů v týmů, jsme s Petrem stáli v pátek v 18:59 na nádraží v Kolíně. O závodě jsme měli lehké informace z webu Českobroďáků, který nás vzali s sebou. Šifry, chození po lese, azimut.... Začátek Vpředu je pokaždý na konci Vpředu z minulýho roku. Letosto byla vesnice Borová u Poličky. Protože jsme se chtěli ráno rozumně vzbudit, jeli jsme už v pátek do Chrudimi a přespali v zálesácký klubovně. Večer byl príma, z Broďáků se vyklubali strašně fajn lidi, původně jsem znala jen Lumíra. Povídali jsme dlouho do večera, neshodli se na ranním budíčku a pak usnuli na betonový podlaze. V noci nás vzbudil čísi zapomenutě natažený mobil. Pak jsem dlouho nemohla usnout, zbývala hodina spánku a mě se honilo hlavou jaký to bude, jak se nám povede, jestli to zmáknu... Nemám extra fyzičku a z 30 km jsem měla trošku strach. Ale pozitivní myšlenky převažovaly ty negativní a já se nemohla dočkat rána.

Již od loňského podzimního rádcáku máme navázaný lepší kontakt s kolínským oddílem vodních skautů - Žraloky. Dostali jsme od nich nabídku se s nimi vypravit na pustý ostrov, a protože se nám jejich nabídka zalíbila, sešli jsme se v pátek v 16.30 na nádraží a vyrazili do Kolína. Jelo nás sedm skautů, Lumír, Moko a Mazlik. V Kolíně se k nám přidal Ivan.

Cestou k loděnici na nás spadlo pár kapek, a tak jsme čekali, že se předpovědi "rosniček" vyplní. Čekali jsme však naštěstí marně. Za celý víkend byla jen jedna pořádná přeháňka - v sobotu večer. Jinak vynikající počasí, v neděli jen trochu víc větrno - může vyprávět Šáša s Láďou, které vítr s jejich pramicí donesl k úplně jinému břehu, než měli namířeno. Ale teď hezky popořádku.