Kronika

Den sesterství jsme strávily se skautkami z druhého střediska, Psohlavci. Byla to sranda, moc jsme si to užily a poznaly bezva holky. Hrály jsme různé běhací i poznávací hry se jmény. Vzájemně jsme se navštívily v klubovnách a den skončil opékáním buřtů na hradbách. Odnesly jsme si super zážitky. - Elí

Ve speciální den 29.2.2024 jsme si udělali deskohraní u nás v klubovně.

Hráli jsme deskové hry, například dobble nebo jízdenky prosím. A když nás deskovky přestaly bavit, tak jsme šli skládat puzzle na čas. Jinak jsme připravovali třísky na další týdny. Nakonec jsme uklidili klubovnu a šli domů.

Za smečku vlčat,

Aplaus

Na rozdíl od podzimních a velikonočních prázdnin, o jarňačkách nejezdíme všichni společně na celostřediskovou výpravu. Většina našich světlušek, vlčat, skautek a skautů jezdí v tomto termínu s rodinami na hory, a tak během prázdninového týdne obvykle pořádáme pouze jednodenní aktivity pro ty, kteří nikam neodjeli a zůstali doma. A nejinak tomu bylo i letos.

K jarním prázdninám již tradičně patří výprava do bazénu. V úterý 27. února tedy vyrazila skupinka plavců do kolínského vodního světa. Sešli jsme se ráno na vlakovém nádraží, vybaveni potřebným plaveckým vybavením a svačinami. Vystřídali jsme všechny bazény i bazénky, sjeli si všechny tobogány a na řadu přišel i trénink plaveckých dovedností. Největší úspěch ale samozřejmě sklidila jízda na tobogánech a klouzačkách, na nich jsme se vyřádili ze všeho nejvíc.

A protože v bazénu člověku pěkně vyhládne, tak když jsme se osušili, dali jsme si ještě před cestou domů za odměnu lahodné sladké i slané fornetky, a pak teprve zamířili zpátky na vlak do Brodu.

O dva dny později ve čtvrtek 29. února jsme pro změnu zakotvili v Brodě a v naší skautské klubovně jsme uspořádali deskohraní. Zahráli jsme si celou řadu her, mezi nimi třeba Dobble nebo Jízdenky, prosím. Když nás po nějaké době deskovky přestaly bavit, přišlo na řadu skládání puzzle na čas. A když už jsme byli v klubovně, tak jsme se také trochu vrhli na její úklid a udělali jsme hromadu třísek, aby se nám na schůzkách v následujících týdnech rychleji a snadno zatápělo, zima přeci jen ještě nekončí.

Obě akce si její malí i velcí účastníci báječně užili.

Ve čtvrtek v 16:20 jsme se sešli u klubovny a vyrazili jsme na pololetní prázdniny. Hned v Kolíně nás čekala první překážka a to zpoždění vlaku. Na vlak jsme čekali přes
35 minut. Když po dlouhém čekání nakonec vlak přijel vyjeli jsme do Havlíčkova Brodu, kde nás čekalo další překvapení v podobě 45 minutového zpoždění. Když jsme se po náročné cestě dostali do Chotěboře (místo naší akce) tak nás v 21:00 čekala 20 minutová cesta do skautské klubovny. Večer jsme se ubytovali a šli pomalu spát. Druhý den v 7:30 jsme začali běhací rozcvičkou po Chotěboři. No, dalo nám to zabrat. Po snídani jsme vyrazili na nákup, abychom nakoupili jídlo na celou akci. Rozdělili jsme se na dvě poloviny a sháněli věci ze seznamu. Po nákupu jsme se vydali na brusle do zimního stadionu vedle naší chaty jsme hodinu a půl bruslili. Když jsme přišli čekali na nás boloňské špagetky. Kratší polední klid a vzhůru na nádraží směr Havlíčkův Brod. Vyrazili jsme do planetária, které začínalo v 6 hodin večer. Začali jsme krátkým filmem o vesmíru, šli jsme se podívat na dalekohled, kterým jsme měli možnost se podívat. Pán v planetáriu nás lehce zdržel a tak jsme museli na vlak trošku popobíhat. Ten jsme těsně stihli a jeli zpět do Chotěboře. Cestu zpátky už jsme měli naučenou a tak jsme se v klidu vrátili do klubovny, kde na nás čekala večeře. Po večeři nám vedení pustilo film a vzhůru dělat hají. Sobotní ráno jsme měli milé překvapení v podobě prodlouženého budíčku. Rozcvička byla  uvnitř a v pohodě.
Po snídani jsme vyrazili ven hrát oblíbené skautské hry a další hry na ledě. Když jsme se vrátili na oběd, čekalo nás opékání buřtů a chleba na ohni, který jsme si sami rozdělali. Poté následoval kratší polední klid. Po něm nás čekala běhací hra Po Chotěboři. Rozdělili jsme se na dva týmy a plnili jsme zákeřné úkoly. Měli jsme poznat historické skautské osoby spjaté s Chotěboří, nebo se třeba vyfotit se zajímavou sochou. Když jsme se vrátili čekala nás dobrá večeře. Po ní jsme šli na večerní bruslení, které jsme si moc užili. Když jsme se vrátili zpět, dali jsme si osvěžující spršku a pak už jsme šli spát. Čtvrtý den ráno (poslední den naší výpravy) jsme šli na snídani, všechno pečlivě zabalili. Uklidili jsme po sobě klubovnu a vyrazili na vlak, kterým jsme vyrazili zpátky domu.

Kolektivně sepsali účastnice a účastníci Pololetní výpravy

V neděli 14.1. 2024 se skauti a skautky vydali do Prahy na film Willy Wonka. Moc si to užili!

Skauti se konečně dočkali svého vánočního dárku, kterým byla únikovka. Na začátku akce skautky poslali kluky na delší stopovačku, aby mohli se mohli přesunout na Chanosku a připravit vše potřebné na únikovou hru. Vybrali se místnosti, připravili šifry, doladili poslední detaily a mohlo se začít. Po návratu skautů ze stopovačky je na Chanosce čekalo překvapení v podobě rychlé scénky, rozdělení do týmů a začátku únikové hry.

Klukům chvilku trvalo, než se zorientovali, ale nakonec jim hlavolamy a šifry nedělali žádný problém a celou únikovou hru měli do hodiny hotovou. Celkově byli spokojení a neměli žádné poznámky. Nejoblíbenější šifrou bylo srovnat ampulky s barevnou vodou podle barvách na tabule, aby dostali kód od zámku.

Po únikovce jsme se rozhodli, že si ještě zalezeme na lezecké stěně. To si na pár výjimek vyzkoušeli všechny děti. Ne všichni se dostali až na vrchol, ale i tak je to bavilo. Určitě si někdy uděláme výlet na lezeckou stěnu.

Zatím co děti lezli nám dorazila pizza, na kterou se už všichni těšili. Pak už byl náš večer vcelku klidný, podívali jsme se na film a Pakůň vyhecoval děti, aby postavili co největší lidskou pyramidu. To se pak zvrtlo na skautky vs skauti, kdo postaví vyšší konstrukci ve volném prostoru (skautky vyhráli).

Ráno už se jen poklidilo a šupky domů :)

Ani my, skauti, neděláme o Vánocích jen dobré skutky. Občas je dobré, udělat něco i pro sebe. A tak si všechny naše oddíly uspořádaly v prosinci vánoční besídky.

První besídka čekala na světlušky a vlčata v sobotu 16. prosince, hned po návratu naší výpravy vezoucí Betlémské světlo z Kolína. Světlušky, vlčata a jejich vedoucí se setkali ve vánočně vyzdobené klubovně. Během dne si zahráli řadu her v klubovně i venku na školkové zahradě, poslouchali a zazpívali si koledy, vybarvovali omalovánky, pochutnali si na dobrém občerstvení a vánočním cukroví, rozdávali dovezené Betlémské světlo a vzájemně si předali vánoční dárky. Vlčata světluškám darovala nože, jejichž rukojeti zručně ozdobili barevným fimem. Světlušky vlčatům předaly vlastnoručně vyrobené záložky do knížky.

V ten samý den se uskutečnila i besídka skautek a skautů, ale začala už v sobotu ráno a pokračovala až do druhého dne. „Sešli jsme se v 7 hodin ráno před klubovnou a vyrazili jsme na nádraží v Českém Brodě, odkud jsme jeli vlakem do Kolína pro Betlémské světlo. Z Kolína jsme pak jeli do Prahy do muzea Lega. V muzeu jsme byli asi dvě hodinky. Potom jsme se vydali na útrpnou cestu na nádraží a cestou jsme se stavili podívat se na stromeček na Staroměstském náměstí a na trzích si dali trdelník. Dál jsme pokračovali do Palladia, kde jsme měli hodinový rozchod na oběd a na různé nakupování. Pak už nás čekala cesta vlakem zpátky do Českého Brodu. Když jsme vystoupili z vlaku, vydali jsme se na cestu na Chanosku. Cestou jsme se ještě stavili v klubovně a vyzvedli si Betlémské světlo. Na Chanosce jsme si vybalili spaní a potom jsme se vrhli do vánočních tradic – pouštěli jsme si lodičky z ořechů a krájeli jablíčka. Na řadu pak přišlo rozbalování dárků, ale o tom vám povíme až v příštím článku. Večer už jsme jen koukali na film a pak šli spát. Ráno jsme měli místo budíčku sirénu. Po snídani jsme si museli zabalit a uklidit, u toho jsme poslouchali koledy a pak už každý vyrazil domů.“

I vedoucí a roveři si uspořádali svou vánoční besídku, a to 20. prosince. Nejprve jsme měli se šéfem organizační čtvrthodinku a pak už začala zábava. S kytarou jsme si zazpívali několik koled a potom začala hra s hádáním dárků – různé předměty zabalené v papíru jsme si měli ohmatat a zapsat si svůj tajný tip. Výherce této tipovačky pak z tomboly rozdával dárky ostatním. Ve zbytku večera jsme si povídali, zpívali a nechyběla ani ochutnávka vánočního cukroví.

Prosinec se nese ve znamení vánočních příprav a různých vánočních tradic ve velké části světa, a nejinak to chodí v našem skautském středisku.

A vezměme to popořadě. Nejprve nás čekaly mikulášské besídky. Světlušky a vlčata navštívil čert s andělem a Mikulášem na schůzkách. Skautky a skauty čekal akční Mikuláš ve stylu Fantoma – děti se honily po Brodě za čertem, který měl u sebe jejich odměny. Mikuláš ale nečekal jen na děti. Ve středu 6. prosince se naši vedoucí (resp. Mikuláš, čert a anděl) vydali rozdávat radost a dobrou náladu na oddělení LDN. Pacienti byli za návštěvu moc rádi a odměnili nás úsměvem, poděkováním a někteří se s námi podělili i o vtipy. Sestřičky si jako odměnu pro pacienty připravily perníčky.

V sobotu 9. prosince se naši roveři, vedoucí i několik dětí sešli v klubovně. Čekala je tvorba vánočních přáníček, které před Vánoci předáváme pacientům na oddělení LDN. Prožili jsme odpoledne s nůžkami, lepidlem, barvičkami, tvořítky všeho druhu, posilnili se čajem a nějakým drobným mlsáním, a práce nám ubíhala pod rukama ve veselé atmosféře.

V sobotu 16. prosince brzy ráno se sešla skupina vedoucích, skautů a skautek na nádraží a v krojích jsme vyrazili do Kolína, abychom jako každý rok dovezli do Českého Brodu Betlémské světlo. Kromě Brodu jsme světýlko dopravili i do Peček, Kerska a Kounic, kde si jej lidé mohli též dojít připálit. Ve středu 20. prosince pak naše skautky předaly Betlémské světlo na akci Betlémská spirála. Před kostelem sv. Gotharda si pak mohli pro svůj plamínek dojít všichni českobrodští občané a odnést si jej domů.

V sobotu 23. prosince se sešli roveři a vedoucí v klubovně, kde nejprve naladili a sladili své hlasy, a poté s vyrobenými vánočními přáníčky vyrazili do nemocnice. Naší každoroční tradicí je totiž předvánoční zpívání na LDN. V nemocnici jsme strávili necelé dvě hodiny a postupně po pokojích, chodbách a jednotlivých patrech zazpívali pacientům, kteří musejí i přes Vánoce zůstat v nemocnici, koledy. Letos jsme zpěv doprovodili hrou na kytaru, triangl a dřívka. Mnozí pacienti i sestřičky si zazpívali s námi a my doufáme, že jsme jim alespoň na to jedno odpoledne přinesli ducha Vánoc.

Ani samotný 24. prosinec nepatří jen oslavám v kruhu rodinném. Na Štědrý den se vydali naši zástupci do kostela. Na odpolední bohoslužbě a promluvě pro děti přinesli náš skaut a skautka slavnostně Betlémské světlo k jesličkám. A do kostela jsme se vrátili ještě později – na začátku půlnoční mše svaté připálila dvojice našich vedoucích lucernu Betlémským světlem. A protože naši členové nejsou jen z Českého Brodu, ale i z jeho okolí, jako jsou třeba Kounice, donesli a rozdávali jsme plamínek Betlémského světla i tam, na dopolední mši v kostele svatého Jakuba staršího.

Sešli jsme se v 7:00 před klubovnou a vyrazili jsme na nádraží v Českém Brodě a jeli jsme vlakem do Kolína pro Betlémské světlo. Potom jsme jeli rovnou z Kolína do Prahy do muzea Lega. V muzeu jsme byli asi hodinku až dvě hodinky. Potom jsme se vydali na útrpnou cestu na nádraží a cestou jsme se stavili na trzích a dali jsme si TRDELNÍK. Potom jsme šli do Palladia, kde jsme měli hodinový rozchod na oběd a různé nakupování. Potom jsme jeli vlakem zpátky do Českého Brodu a cestou zpátky se skautkám chtěl hrozně moc čůrat takže obsadili všechny záchody ve vlaku. Když jsme vystoupili z vlaku vydali jsme se na cestu na Chanosku nebo jak se to řekne. Cestou jsme se ještě stavili do klubovny vyzvednout si Betlémské světlo. Když jsme dorazili na Chanosku vybalili jsme si spaní a potom jsme pouštěli lodičky a řezali jablíčka. Potom přišel rozbalování dárků. Potom se koukalo na film a pak se šlo spinkat. Ano jsme měli místo budíčku sirénu. Pak jsme si museli zabalit a při tom jsme poslouchali koledy a vyrazili domu :)

Kiki V. a Týnka

Ahoj,

malý krátký zápis o brigádě na Kácovci, kde se obkládaly stěny přístavku srubu. Na akci byli: Šéf, Hanička, Kolouch, Džim, Pepa a Dráža Šindlerovi, Berlin, Pakůň, Mára a pes Bárt. Odvedlo se zase kus práce a pevně věříme, že do konce školního roku 2023/24 bude zvelebování srubu dokončeno!!! Chcete-li se dočíst více (vedení a roveři), musíte se na této stránce přihlásit!

Berlin

17.11.2023 se již tradičně vydaly oddíly skautů a skautek do Prahy, i letos je doprovázelo několik roverů z jiných oddílů. V plánu byla prohlídka Kramářovy vily, tu však zrušili z organizačních důvodů a my si tak našli náhradní program - prošli jsme si pražský hrad s jeho okolím. Po obědě jsme zašli na Národní třídu, kde jsme si kromě skautského stanového městečka prošli i další aktivity, zazpívali státní i Junáckou hymnu a na závěr zapálili svíčky u pomníku událostem 17.11.1989. I letos jsme se tak vraceli domů spokojeni s příjemným výletem plným vzpomínání.

V sobotu 25. listopadu jsme po dlouhé době uspořádali společnou výpravu s rodiči našich světlušek. Ráno bylo sice chladné, ale i přes nepřízeň počasí jsme se před klubovnou sešli v hojném počtu a vyrazili jsme do cíle naší cesty – do Kounic.

Naše první zastávka byla ve Štolmíři na návsi, kde jsme se občerstvili a zahráli jsme si pohybové hry. Do těch se rodiče hravě zapojili, až chvílemi nebylo poznat, kdo je rodič a kdo dítě. Ne všichni jsme se znali, tak jsme si zahráli seznamovací hru „dobrý den, pojďte ven” a světlušky naučily rodiče skautský pozdrav. Poté jsme zase vyrazili na cestu přes Štolmíř dál do polí.

Na další zastávce jsme potrápili mozkové buňky rodičů šifrou. Světlušky měly také svoji šifru, ale musely ji vyluštit bez pomůcky. Na rodiče jsme byli hodní, pomůcku jsme jim poskytli a všichni levou zadní text šifry vyluštili. Těsně před cílem naší cesty se zatáhlo a všem nám byla obří zima, tak jsme si společně zahráli další hru „dráček“ a kradli jsme v týmech ocásky ze šátků. Všichni jsme se skvěle pobavili, jen fenka Lola byla nešťastná, protože se celou dobu klepala zimou.

Konečně jsme dorazili do Kounic a mohli jsme si opéct buřty a maršmelouny, na které jsme se těšili. U ohně jsme se ohřáli a světlušky otestovaly místní hřiště. Po uhašení ohně jsme se vydali na autobusovou zastávku. Jelikož jsme dorazili dřív, než jsme plánovali, měli jsme dost času do odjezdu autobusu. Jedna odvážná rodinka vyrazila do Brodu pěšky a my ostatní jsme zašli na čaj do místní hospody. Po ohřátí jsme vyrazili na autobus směr Český Brod. V Českém Brodě jsme se rozloučili a těšili jsme se na další společnou akci.

V neděli jsme pokračovali brigádou na dřevo. Protože v našich klubovnách topíme v zimě v kamnech, je potřeba připravit značné množství dřeva, aby mohly naše schůzky pokračovat v teple až do jara. Sešli jsme se ve velkém množství u klubovny na podzimku a rozdělili jsme se na dvě skupiny. Jedna skupina se vydala do lesa do Dolánek na klády a druhá půlka zůstala na místě a pustila se do zpracování dřeva, co tam již bylo.

Vlčata se chopila sekyrek a pustila se do štípání dřeva, světlušky nezůstaly pozadu a rovnaly polínka do dřevníku. Některé maminky pomohly světluškám s uklízením dřeva a jiné se obratně pustily do štípání špalků. Tatínci se ujali motorovek a porcovali klády na špalky. V průběhu dopoledne se vozily klády z lesa. Práce rychle utíkala, blížilo se odpoledne a práce se chýlila ke konci. Nějaké dřevo se odvozilo do klubovny, zbytek se narovnal na podzimku, poté jsme uklidili a za odměnu jsme si všichni společně upekli buřty.

Byl to krásný víkend plný zábavy a práce. Rodičům bychom chtěli moc poděkovat za pomoc, tolik dřeva jsme snad ještě nikdy neudělali a letos tak máme do jara nejspíš vystaráno.

V neděli 17. listopadu jsme se již tradičně, tentokrát společně s oddílem skautů a roverů, vydali vlakem do Prahy. Nejprve jsme se byli podívat na Kramářovu vilu, prošli si Pražský hrad a celou výpravu jsme odpoledne zakončili na Národní třídě. Tam už se mezitím shromáždila spousta dalších skautů, s některými jsme se znali i osobně a o to milejší setkání to bylo.

Po celém prostranství voněly zapálené svíčky a panovala přátelská a pohodová atmosféra. Zazněla česká státní hymna a my jsme si s ostatními skauty zazpívali i skautskou hymnu. Potom jsme se už vydali na cestu domů. Je důležité znát naši historii, její významné body a ty si připomínat, a proto se vydáme do Prahy i za rok.

Hned další víkend jsme my skautky vyrazily na výpravu. V pátek 24. listopadu odpoledne jsme se vydaly do Čáslavi. Došly jsme do klubovny čáslavských skautů, kde na nás už čekal oddíl Poutníků z Kolína.

Páteční večer byl plný seznamovacích her a zábavy. Sobotní dopoledne bylo strávené po týmech, ve kterých jsme se vydali prozkoumat Čáslav. Cestou nás čekalo luštění šifer, plnění různých úkolů a poznávání města. Odpoledne se konala akce Advent mezi traktory, kam nás táhlo hlavně rozsvícení vánočního stromečku. A protože celá akce se konala v areálu Muzea zemědělské techniky v Čáslavi, tak jsme si prohlédli interiéry a jednotlivé expozice muzea. Ve venkovních prostorech jsme si pak prošli adventní trh s řadou stánků s občerstvením a různými rukodělnými dílničkami, pokochali jsme se pohledem na nazdobené a nasvícené traktory a další zemědělské stroje, a protože kromě spousty návštěvníků se areálem potloukali také rakouští čerti „krampusové“, tak ty jsme viděli taky. Po cestě začalo hezky sněžit a naladili jsme se tak perfektně na vánoční atmosféru. V neděli jsme pekli domácí housky a tvořili pomazánku. Po obědě nás čekala jen cesta domů, kterou jsme zvládli bravurně.

„Vážené celebrity, připravte si letenky, za chvíli odstartuje naše soukromé letadlo směr Hollywood.“ Takto nám začaly podzimní prázdniny.

Sešli jsme se 25. října v odpoledních hodinách na nádraží v Českém Brodě, naši roveři a vedoucí měli na sobě kostýmy celebrit, po chvíli přiletělo naše „letadlo“ a odvezlo nás do hollywoodských Zásmuk. Tam na nás po příjezdu do kláštera čekala paní organizátorka a vysvětlila nám, co vše nás čeká, abychom se dostali na galavečer na červeném koberci. Naším úkolem bylo úspěšně projít filmové žánry. Večer nás ještě čekalo vyrábění kartiček na dveře večeře a pak už zasloužený spánek.

Druhý den dopoledne jsme se seznámili s prvním žánrem, a to s pohádkou. Strašlivý drak unesl princeznu a my museli pomoci princi s její záchranou. Čekala nás zapeklitá cesta plná šifer, ale zvládli jsme to a princeznu zachránili. Odpoledne jsme se ocitli v sci-fi žánru a hráli molekuly, evoluci, příšerky a řadu dalších her. Večer světlušky a vlčata vyráběly hvězdy z chodníku slávy v Hollywoodu a skauti a skautky vyráběli svícínky na hřbitov.

Úkol pátečního rána byl vypátrat a odpovědět na co nejvíce otázek o našich vedoucích. Poté jsme se přenesli do dalšího žánru, a to do akčního filmu, kde Kim Possible zachránila nevinného občana a poslala nás na celodenní výlet. Světlušky a vlčata se podívaly do dolu v Kutné Hoře, zkusily si tehdejší pracovní oblek a prohlídly si starodávné nálezy v muzeu. Na skauty a skautky čekala úniková hra o Kutné Hoře. Všichni jsme se večer sešli v našem klášteře, zahráli si pár her a poté se odebrali na kutě. Historický žánr nás čekal v sobotu. Hráli jsme hru „dědeček měnil až vyměnil“, kdy na začátku hry dostáváte sirku, kterou postupně směňujete za jiné předměty. Do kláštera jsme si tak přinesli dětskou židličku, kolo, svícínky a mnoho dalšího. Po příchodu do kláštera jsme dostali za úkol vytvořit trailer k fi lmům a odpoledne jsme tyto scénky sehráli. Za odměnu jsme byli slavnostně uvedeni na červený koberec, kde jsme měli tu čest sledovat předávání Oscarů prokládané tancem a také jsme se mohli fotit ve fotokoutku. Následovala slavnostní večeře v podobě řízků s bramborem a okurkovým salátem. Po večeři nás měla čekat after party, na kterou nás ale naši bodyguardi nechtěli pustit, protože jsme stále neprošli všemi žánry. Čekal na nás tedy ten poslední, a to horor. Postupně jsme si prošli temnou cestu po svíčkách, doprovázenou strašidelnou hudbou a záludnými úkoly. Všichni jsme to nakonec zvládli a na after party nás za odměnu čekala bohatá hostina.

V neděli jsme si zabalili, uklidili klášter a jeli zpět směr Český Brod. Celé podzimky jsme si moc užili a odnášíme si z nich krásné zážitky.

V sobotu 14. října se na louce za osadou Zahrady sešlo na sedm desítek závodníků, aby zde poměřili své síly v zálesáckých dovednostech.

Letošním ročníkem začala již pátá dekáda tohoto outdoorového závodu, který pořádají skauti ze střediska Ing. Ládi Nováka v Českém Brodě. Vedle dvou domácích českobrodských středisek se závodu zúčastnili i skauti z Kolína, a to ze středisek Poutníků a Slanečků. Na trase dlouhé cca 4 km, vedoucí údolím říčky Šembery, čeká dvoučlenné hlídky závodníků dvanáct rozličných úkolů.

Hned u první disciplíny – stavba a složení stanu – se pořadatelé rozhodli inovovat technické provedení úkolu a přizpůsobit jej současným trendům. A tak se letos poprvé po mnoha letech nestavělo staré dobré „áčko“, ale lehká plachta, tzv. tarp, vynesená na dvou trekingových holích přichycená k zemi kolíky. Manuální dovednost závodníků prověřily disciplíny jako zatloukání hřebíku, vázání uzlů, řezání a štípání dřeva, rozdělávání ohně a přepalování provázku. Dobrou mušku bylo dobré mít při střelbě z praku, vzduchovky a hodu kamenem na cíl. Pro překonání lanové lávky, kladiny, dřevěné bariéry a úsek plížení se zase hodila fyzická zdatnost. A nakonec bylo potřeba zapojit i mozek, a to třeba u luštění Morseovy abecedy nebo u orientace mapy.

Náročnost disciplín se liší dle kategorií. Čím starší kategorie, ơ m vyšší náročnost úkolu. Cíle pro hody a střelby jsou pak vzdálenější; časové limity pro zatlučení hřebíku, stavbu stanu a uvázání uzle naopak kratší; výška šplhacího lana a provázku pro přepálení zase vyšší. Pro vítězství ve své kategorii musí hlídka proběhnout trasu závodu v co nejkratším čase a při plnění úkolů nasbírat co nejméně trestných minut.

Kromě jednotlivých kategorií, kterých je od nejmladších žáků až po veterány celkem sedm, se každoročně vyhodnocuje i celkový vítěz putovní ceny. Putovní cenu představuje do masivu dřeva vyřezaný kormorán, ke kterému po každém ročníku přibyde dřevěné kolečko s vypáleným jménem vítězného střediska. A ơ m se stane středisko, jehož členové se nejlépe umístí napříč všemi kategoriemi. Ne vždy zůstala putovní cena „doma“ u pořadatelů. V letité historii závodu na jeden rok odputovala do Prahy, to když na body vyhrálo středisko Bílý los. Podruhé se náš putovní „pták“ zaletěl nedaleko, pouze na druhý konec města, a to do klubovny skautského střediska Psohlavci. Letos však putovní cenu ozdobí kolečko s vypáleným sdělením, že vítězem 41. ročníku se stává naše středisko Ing. Ládi Nováka.

Poděkování patří všem rozhodčím za čas, který závodu věnovali, závodníkům za fair play, městu Český Brod za poskytnutí prostoru v městských lesích a panu Kvasničkovi za propůjčení dřevěné boudy spolku Šemberské stezky pro přenocování našich nejmladších závodníků.