Když už nám teď koroňák nepřeje a museli jsme zrušit všechny plánované akce s našimi světluškami, vlčaty, skautkami i skauty, zdálo by se, že vás čtenáře nemáme o čem informovat. Ale to není tak úplně pravda.

Rádi vás vždycky seznamujeme s ơ m, jaké akce pořádáme, na jaké soutěže jezdíme a jak na nich bodujeme, kam jezdíme na výpravy a jaké kouty republiky poznáváme. A když teď o takovýchto akcích referovat nemůžeme, tak vám aspoň povíme, jak si „hrajeme“ my roveři a dospěláci. Protože kdo si hraje, nezlobí. A protože hra pro dospělé na pět písmen nazývá se prý PRÁCE, povíme vám, na čem mimo jiné v posledním roce pracujeme.

Pod vedením Šéfa jsme v loňském roce začali postupnou opravu a přestavbu srubu na našem tábořišti v Kácovci. Ten byl postaven v polovině sedmdesátých let a od té doby až dodnes vlastně neprošel žádnou větší opravou. Byť tedy jde o naše původní tábořiště, vedle novějšího a v současnosti více využívaného srubu na tábořišti Pod kopcem Pohoř může působit jako takový jeho starší vetchý bratříček. A tak jsme se rozhodli dát kácoveckému srubu novou „fasádu“. Postupně po kouskách se mu snažíme darovat vždy alespoň několik víkendů v roce, kdy se sjedeme my vedoucí a postupně srub zvelebujeme. A byť cílem bylo opravit srub, jako další velký přínos se ukázalo vlastně ještě něco dalšího. Na přestavbě kácoveckého srubu se totiž z velké míry podílejí a na pracovní víkendy se sjíždějí naši bývalí roveři a vedoucí, tedy Ɵ , kteří s námi dříve taky skautovali, pak ale v důsledku svých jiných životních a pracovních povinností postupně skautovat přestali. Jenže jak se říká „jednou skautem, navždy skautem“, teď se společně strávené pracovní víkendy stávají sice fyzicky náročnou, ale jinak po všech stránkách milou a vítanou akcí, kde se setkávají po letech skautští kamarádi napříč generacemi a když se večer dopracuje, u ohně a kytary se můžou všichni zasmát a zavzpomínat na roky dávno minulé.

A cože tomu starému srubu provádíme? O trochu jej rozšiřujeme a zpevňujeme směrem do svahu, který se pomalu ale jistě začal bortit. Srub postupně dostane novou střechu i podlahu, nové rozvody studánkové vody a postavíme mu nová větší kamna. V létě na táboře a na různých víkendových výpravách se do něj tak schová před deštěm více dětí, usuší se tam více mokrých svršků, budeme moci uvařit na více hrncích a bude v něm pořád tak veselo, tak jako vždy po celou jeho více než čtyřicetiletou existenci bylo.

Teď nás sice v další práci brzdí koronové zákazy, ale už na jaře budeme pokračovat a těšíme se, až sroubek v novém kabátě v létě na výpravě nebo na táboře uvidí i děti.

Skauti a skautky ze skautského střediska Ing. Ládi Nováka jsou i sportovci, kteří se věnují turistickým závodům. Přestože se jedná o doplňkovou činnost k našim běžným skautským aktivitám, tak úspěchů dosahujeme neustále.

Úvodní kvalifikační turistické závody a závody Českého poháru v letošním roce brzdila stávající epidemiologická situace, i tak ale proběhlo několik základních kol a následně znalostní online závod. Letošní postupy se proto udělovaly dle výsledků loňského roku. Na mistrovství ČR získali postup z našeho střediska čtyři závodníci. Už tento postup byl pro českobrodské závodníky úspěchem. O to více jsme pyšní na dosažené výsledky. Přivezli jsme jednu zlatou medaili a ơ m tedy i Ɵ tul mistra ČR, a to díky Petru Roubíčkovi (starší žactvo), jeden bronz v podání Jany Machorkové (ženy A). Nikola Blechová se ve starších žákyních umístila na místě jedenáctém a Jan Vašina v mladším dorostu na místě sedmém. „Jsme rádi, že jsme se dokázali na mistrovství ČR kvalifikovat a potvrdit svou výkonnost. Nyní nás čeká příprava na sezónu 2021,“ připomněla vedoucí Helena Takáčová.

Když jsme v loňském říjnovém čísle zpravodaje avizovali letošní 23. ročník Akce Vpřed, nikdo nemohl tušit, jak hodně se budeme o jeho konání strachovat. Dubnová Akce Vpřed pořádaná organizací Zálesák Chrudim musela být zrušena a do začátku prázdnin byla situace kolem koronaviru s výhledem na září stále nejasná. Pro nás to nakonec dopadlo dobře, a tak se 5. a 6. září českobrodská Akce Vpřed jako jediná uskutečnila.

Ostatně i my si pamatujeme období let 2002 až 2004, kdy měla českobrodská Akce Vpřed výpadek. Víme tedy, jak těžké je obnovit jakoukoliv akci, zachovat její tradici a nepřijít o účastníky. Přejme tedy kamarádům z Chrudimi, aby byl příští rok ke konání Akce Vpřed více nakloněn.

V letošním roce se přihlásilo pouze 12 soutěžních družstev, o to však kvalitnějších. Hned sedm z nich se někdy umístilo do 3. místa na chrudimské nebo českobrodské Akci Vpřed. Závod tedy sliboval zajímavé souboje. Netradiční letmý start protáhl družstva starou Kutnou Horou, již tradičně s cílem startovní pole pokud možno co nejvíce roztrhat, aby se při plnění disciplín rozmístěných po zhruba dvaceti kilometrové trase I. etapy netvořily fronty. Zejména u slaňování ze skály a na střelnici, kde si závodníci zastříleli z poloautomatu SA 58. Samozřejmě nechyběly i jiné zdánlivě jednoduché disciplíny, jako je střelba z praku, hod granátem, lukostřelba, uzlování, šplh, odhady, člunkový běh, kde se ale velmi snadno dá získat mnoho nechtěných trestných minut. V závěru I. etapy byly ještě nastraženy azimutové úseky v těžkém terénu krásného údolí u obce Třebonín, past, ze které není za šera nebo dokonce za tmy téměř úniku. Do cíle I. etapy na hřišti SDH v Lomečku dorazilo první družstvo v 16.45 hod., poslední ve 22.30 hod.

Pro některé závodníky je ranní start II. etapy krutý, pro jiné je krutá celá II. etapa. I z vlastní zkušenosti vím, že ve II. etapě se nedá nic dohnat, ale pokazit se toho dá hodně. A za vámi je spousta družstev, která číhají na příležitost. Obtížné šifry, vědomostní kvízy a další disciplíny: lanová překážka, hod frisbee na přesnost, vrh nožem, plavání, loďka, plížení. Cíl v Červených Janovicích.

Po čtyřech letech vyhrálo družstvo z Úval (Josef Polák, Jan Černohaus, Tomáš Knězek) o 11 minut před družstvem z Rabštejnské Lhoty (Petr Ventluka, Pavel Krbálek, Jaroslav Losenický), kteří o 26 minut předběhli třetí družstvo z Prahy (Anežka Marková, Žofi e Marková, Vít Henych), kteří neudrželi vedení z I. etapy.
Tímto bychom chtěli poděkovat rozhodčím za pomoc při organizaci a městu Český Brod za finanční podporu. Těšíme se na příští ročník!

Letošní skautský tábor už sice skončil a o našem hledání dávných draků a jejich vikingských jezdců už jste mohli číst v minulém čísle, tím ale dění na tábořišti Pod kopcem Pohoř neskončilo. Hned po táboře se tam totiž uskutečnil náš letošní „tábořík“.

Co to vlastně je ten tábořík a jak vznikl? Je to takový malý tábor pro děti předškolního věku a vznikl tak, že parta bývalých i současných odrostlých skautů v rodičovském věku chtěla zavzpomínat na svá mladá skautská léta, ukázat svým dětem, jak se táboří a zasvětit je do tajů skautingu. Po jednání s vedoucím skautského střediska Ing. Ládi Nováka – Šéfem v roce 2015 se v mezičase mezi táborem a kurzem lesní školy uskutečnil první improvizovaný tábořík předškoláků a pořádáme jej od té doby dodnes. Každým rokem přibývaly další a další rodiny s prcky, až jsme se v letošním roce dostali na účast 10 rodin – 20 dospělých a 20 dětí. A to už je docela pořádný tábor.

A jak probíhal? Z důvodu koronavirové krize začal tábořík o den později, abychom dodrželi doporučené opatření odstupu minimálně osm hodin mezi tábory. Tématem letošního táboříku byla „Záchrana pohádkové říše“. Zlá čarodějnice zaklela říši pohádek a děti v roli skřítků musely říši v průběhu pěti dní zachránit. Každý den osvobodily jednu pohádku a získaly kouzelný klíč. Postupně tak děti zachránily Křemílka a Vochomůrku, Červenou Karkulku, Rumcajse s Mankou, Makovou panenku a motýla Emanuela i krále celé pohádkové říše s jeho královnou. Bylo to napínavé a ne vždy úplně jednoduché, děti musely prověřit svou sílu, dovednosti a lecčemu se v průběhu táboříku i naučily. Ty starší z nich si vyzkoušely i noční hlídky. Nakonec tedy vše dobře dopadlo, pohádkovou říši i krále pohádek se podařilo zachránit a děti získaly královský poklad.

Krom záchrany pohádek jsme dělali obvyklé věci, co se na táboře dělají, spali jsme v táborových indiánských tee-pee, neminul nás ranní ani večerní nástup, zpívaní večerky nebo řezání a štípání dřeva, které jsme si přinesli z lesa. Mimoto se dospělí i děti vyřádili při vodní bitvě, v pěně nebo na skákacím hradu. Zkrátka si to všichni moc užili a těší se na další tábořík.

Před dávnými časy obyvatelé jedné vikingské vesnice poznali, že draci nejsou zlí, a naučili se s nimi žít ve vzájemné symbióze. Svět lidí ale dovede být krutý a nenávistný, proto naši Vikingové společně s draky opustili svou vesnici a zmizeli neznámo kam. A po mnoha a mnoha uplynulých letech padl právě na účastníky našeho tábora nelehký úkol - obnovit zašlou slávu dračích jezdců.

Dlouho jsme nevěděli, jak to letos s táborem vlastně bude. A jestli vůbec bude. Takže když se nakonec mohl uskutečnit, byli jsme happy jak dva grepy a vůbec jsme si nedělali vrásky kvůli zpřísněným podmínkám. Ono se nám taky nic hrozného nedělo, museli jsme ale omezit návštěvy, zrušit návštěvní den a nepodnikali jsme žádné táborové výpravy „do civilizace“. Ale i tak jsme si ten letošní zvláštní „koronový“ a poměrně dost deštivý tábor pamparádně užili.

Ale co vám budeme vyprávět, lepší je názor táborových účastníků. A tak jsme si je trošku vyzpovídali, ty malé i ty velké a i toho úplně největšího (Šéfa):

Co považuješ za nejlepší věc na letošním táboře:
Bětka: Stopovačky. Chyběly mi výlety, ale byla korona.
Barča: Jídlo
Denča: Jídlo a den „D“
Dundee: Relaxování na louce
Pakůň: Že se doplňuje stav spodní vody (během tábora opravdu dost;)
Peťan: Den „D“ byl dobrej
Hugo: Müsli
Matyáš: Soft
Šéf: Naše děvčata v kuchyni

Co bys vyprávěl(a) kamarádům?
Bětka: Jsou tu super lidi a letos byla i teplá voda
Denča: Hráli jsme hry, nemohli jsme z tábora kvůli koroně, zpívali jsme u ohýnku a jedli jsme
Barča: Na pokladovce jsme potkali opilého traktoristu, jo a je tu nejlepší jídlo
Dundee: Bylo to dobrý, akorát pršelo a byla zima
Pakůň: Prostě super parta a moc dobrý jídlo
Hugo: Že jsem odsliboval
Frest: Že jsem udělal Tři orlí pera
Ráďa: Udělali chybu, že tu nebyli 

Jak se ti bydlelo v teepee?
Bětka: Tentokrát mi nepadala postel, takže dobrý, a taky to, že jsme si topily, bylo fajn
Denča: V teepee se mi spalo dobře
Dundee: Jde to
Pták: Dobře, protože pořád topíme
Hugo: Pršelo
Matyáš: Občas zima a někdy zas vedro
Frest: Máme tu málo místa, ale jinak dobrý

Co ti tu chybělo:
Bětka: Výlety do Zruče
Denča: Hezký počasí
Dundee: Spaní do jedenácti
Hugo: Písničky a ponožky
Peťan: Pohyb a víc běhacích her, a holky no...
Frest: Rovná postel
Šéf: Vícedenní výlety s dětmi

Co ti nechybělo:
Denča: Telefon
Bětka: Rodiče a telefon
Matyáš: Počítač
Peťan: Toaleťák
Hugo: Něco, na co jsme si celej tábor nevzpomněl
Frest: Jídlo
Šéf: Slzavá údolí a zkažené žaludky po návštěvním dni

V sobotu 14. prosince jsme se ráno, a pro některé z nás opravdu brzy ráno, sešli na nádraží v Českém Brodě. Z Brodu jsme autobusem dojeli do nedalekých Kounic a mohli jsme vyrazit na zpáteční cestu „pěškobusem“. Naše kroky mířily přes les, kde jsme ozdobili zvířátkům stromečky zdravými dobrůtkami - proč neudělat hezké Vánoce i jim. Po cestě jsme si zahráli pár společných her a kolem rybníku, z kterého nás pozorovaly kachny, jsme pokračovali dál v naší cestě. Celé dopoledne se nám sluníčko schovávalo za mraky, jen párkrát opravdu vykouklo. Po chvíli začalo pršet, ne nadarmo je ale skautským heslem ‘buď připraven’, a tak jsme jako správní skauti dsc 0021byli připraveni a vytáhli jsme pláštěnky. Ovšem ne všichni jsme je měli, ale i tak jsme si poradili. Kluci si spojili pláštěnky a vytvořili si tak společný deštník. Když jsme se blížili ke Štolmíři, najednou nám přes cestu přeběhla srnka. Asi se lekla myslivců, kteří byli vidět v dálce na poli. A nebo spěchala do kounického lesa za naší vánoční nadílkou. Nakonec jsme všichni došli do cíle - do naší klubovny, kde jsme se mohli konečně pořádně ohřát. Po svačině na nás čekalo překvapení pod stromečkem. A to stejně jako každý rok ručně vyrobené a od srdce darované dárky od vlčat pro světlušky a od světlušek pro vlčata. Po nadílce jsme si ještě zahráli spoustu her, ochutnali cukroví a popřáli si krásné Vánoce a šťastný nový rok. A tak i vám, milí čtenáři, přejeme do nového roku všechno dobré, hodně pohody, klidu a lásky a zajímavého čtení o našich akcích v novém roce.

Foto: http://skaut7.cz/fotogalerie/2019/category/393-vanocni-besidka-svetlusek-a-vlcat

 

V letošním roce oslavil českobrodský skauting významné výročí. Podle kroniky, kterou jsme nedávno dostali do rukou, byl první skautský oddíl v Českém Brodě založen na jaře roku 1920. První schůzka se konala 7. března (což byla neděle) a první výprava, řečeno tehdejším jazykem vycházka, se uskutečnila na Velikonoce v úterý 30. března 1920 a vedla na „Stará Zámka“

Počátky skautingu v Českém Brodě jsou spjaty mj. s Václavem Stárkem a bratry Václavem a Vlastou Kácalovými, kteří (dle citace v kronice) „při pouti na Lipany r. 1919 ze zájmu sledovali zelené košile a široké klobouky oddílu skautů z Prahy“. V roce 1921 pak bylo založeno „Místní sdružení k ochraně a podpoře skautských oddílů“, začleněné do Svazu Junákůskautů Republiky československé.

Skauting v Českém Brodě zažíval velký rozmach, již v roce 1923 měla místní organizace 267 členů, z nichž aktivních bylo 120, rozdělených do 6 oddílů. V roce 1925 pak byly v Českém Brodě uspořádány župní slavnosti skautské, jichž se zúčastnil i zakladatel českého skautingu prof. Antonín Benjamin Svojsík.

V průběhu času postihly českobrodské skauty, stejně jako skauty v celém Československu, celkem 3 zákazy činnosti: v letech 1940-1945 ze strany nacistů, následně v letech 1951-1968 a 1970-1989 ze strany komunistů. Skauti a skautky, vychovaní v ideálech demokracie, svobody a spravedlnosti , ochotní přemýšlet a zastávat svůj názor a naopak nepříliš ochotní podřídit se diktátu mocných, žádné z totalit 20. století nevyhovovali.

Z těch sta let tak zbylo 59, kdy jsme mohli svobodně skautovat. Za to období zažil skauting v Českém Brodě rozmach i úpadek, období radostné spolupráce i hádek, časy lehké i těžké. Budovali jsme a přicházeli o klubovny, členů jsme měli málo i moc. Z rozhovorů s pamětníky, kteří zažili třeba poválečný skauti ng nebo léta 1968-70 , však vždy jasně převažovaly kladné dojmy a pozitivní zážitky na léta strávená ve skautských oddílech.

V současnosti jsou v Českém Brodě 2 skautská střediska - středisko Ing. Ládi Nováka („Ɵ od školky“) a středisko Psohlavci („Ɵ z kina“). Dohromady čítá naše členská základna 329 členů.

Ke stoletému výročí chystala obě střediska několik akcí pro naše členy, pro naše hosty i pro pamětníky. Ovšem „ta malá ošklivá koule s přísavkama“, jak byl kýmsi trefně popsán koronavirus, nás donutila naše plány pozměnit. Ale protože skaut se nevzdává, dohodli jsme se, že pokud vše půjde dobře, uskutečníme v roce 2021 oslavu 100+1 let skautingu v Českém Brodě.

Čtvrtek 30. 1. 2020
Beru batoh a vyměňuji papuče za pohorky, zamykám barák a indiánským během se přesunuji na nádraží v Pečkách. Už z dálky vidím postavu, která statečně brání dveřím vlaku před zavřením, vedoucího Vojtu. Když si konečně sednu, vzpomenu si na svoje papuče zapomenuté vedle botníku.

V Českém Brodě se setkáváme s dětmi. Vlakem jedeme skoro dvě hodiny, i přesto jsou děti hodné. Jen Dundee má potřebu bavit celé naše osazenstvo různými kousky.

V cílové stanici Bělá pod Bezdězem vystupujeme a dětem dáváme pouze adresu s úkolem dovést nás k zamluvené skautské základně. O pár tisíc kroků později se objevujeme před tělocvičnou hráčů ping pongu. Ale všechno v pořádku, ukázalo se, že základna je ve stejném baráku, jen z druhé strany.

Pátek 31. 1. 2020
Dnes se navýšil počet o další dvě skautky. Dnešní cíl je zdolat hrad Bezděz. Po cestě proběhne klání mezi dětmi a rovery, kde po lítém boji vítězíme. Z důvodu velkého zpoždění zdolávání hradu nakonec vynecháváme a jen se na něj zasněně díváme z rozhledny v ornitologickém parku. Do chaty se vracíme ublácení a uondaní.

Přijeli manželé Ráďa a Lůca Pivoňkovi a ơ m jsme zachráněni od smrti hladem. Kuchyň se stává jejich revírem.

Večer už se jenom koukáme na animovanou pohádku a jde se na kutě. 

Sobota 1. 2. 2020
Chudák já jsem byl vybrán jako rover na snídani a musel jsem vstávat o půl hodiny dřív než ostatní. Při úkonu výroby snídaně mi ujela ruka s grankem, a tak bylo extra grankiózní. Za odměnu teď sedím za počítačem a smolím tenhle zápis do deníčku.

Děti šly hrát venkovní hry na louku před základnou a vypadají, že jsou velice šťastné. Z okna to sice vypadá tak, že je tam houf děơ , které nespoutaně máchají rukama, ale to vůbec nevadí.

Lůca se zase otáčí v malé kuchyňce a připravuje nám kuřecí vývar.

Po obědě děti odchází na výlet po okolí, po cestě se snaží hrát cestovní bingo. To je prostě bingo, jen místo čísel hledáte po cestě různé konkrétní předměty.

Před večeří si stíháme zahrát výbornou hru Mumie. Já jsem mumie a mám po celou dobu zavázané oči a snažím se polapit každého archeologa, který chce opsat písmena z rozmístěných desek. Po hodině hraní mám spíš víc modřin a boulí než polapených archeologů.

Na večer jsou nám na čelo přilepeny lístečky s tajnými identitami. Pomocí různých otázek se pokoušíme dovtípit, kdo jsme. Po vyčerpání veškeré mozkové kapacity a zbytku energie jdeme na kutě.

Neděle 2. 2. 2020
Pečlivě uklízíme celou chatu a už se těšíme domů. Domů jedeme Arrivou, což je pro mne nová zkušenost. Pak už se znovu ocitám na pečeckém nádraží s myšlenou na maminčinu náruč. A na příšơ akci.

 

V sobotu 20. 11. se náš skautský oddíl zúčastnil HavranCupu v Kolíně.

HavranCup je florbalový turnaj, který pořádají skauti z Kolína. Na tomto turnaji mohou hrát pouze skauti a skautky, tedy kluci a holky do šestnácti let. Bylo pro nás připraveno dokonce i občerstvení, energii jsme mohli dobít párkem v rohlíku s kečupem nebo s hořčicí a limonádou.

Po řadě náročných soubojů přišlo vyhlašování výsledků. Naše středisko Ing. Ládi Nováka z Českého Brodu se umístilo na prvním místě! Dostali jsme každý svoji vlastní zlatou medaili a jeden veliký zlatý pohár, který jsme si vystavili do klubovny. Vyhlašovala se tam také kategorie nejlepší střelec. Nejlepším střelcem byl hráč z našeho týmu s počtem 21 vstřelených gólů, druhý měl 14 vstřelených gólů a třetí nejlepší střelec byl také z našeho týmu s počtem 9 vstřelených gólů. Našimi soupeři bylo pět týmů, např. Surikaty z Kolína nebo Havráňata z Kolína. Z toho nás porazili jediní, a to Másla z Kostelce nad Černými Lesy, ale ti pak jednou prohráli s Havrany z Kolína, takže rozhodovalo celkové skóre a to jsme měli vyšší my.

Tento turnaj se hrál v hale na Střední průmyslové škole Kolín, v Heverově ulici. Tohoto turnaje se účastníme každý rok a tento rok jsme poprvé vyhráli. Přitom naše podmínky nebyly jednoduché - bylo nás celkem pět, z toho jeden byl v bráně a čtyři hráči na hřišti, tím pádem jsme vůbec nemohli střídat. Ale vydali jsme ze sebe všechno a vyplatilo se – první místo je tentokrát naše. Bylo to super a moc se nám to všem líbilo. Takže příští rok zase hurá na HavranCup.

V sobotu v 16. 11. jsme se světluškami vyrazily na zámek Radim.

Holky se moc těšily, a to i přes to, že už to tam některé znají z minula. Ráno jsme se sešly na nádraží a vyrazily jsem směr Pečky, kde nás vyzvedla Anička, která nám coby domorodkyně dělala celý den průvodkyni.

Z Peček jsme vyrazily do Dobřichova, kde jsme se napojily na naučnou stezku Markomanů. První zastavení bylo na návsi v Dobřichově, kde jsme se dozvěděly, že Markomani byl germánský kmen. Dále jsme pokračovaly ke kostelu Nejsvětější Trojice a dál směr Radim. Po cestě jsme si na Pičhoře daly pořádný oběd a pokochaly se výhledem na Pečky a blízké okolí. Holky pak prolezly markomanskou osadu a pokračovaly jsme dál v cestě k dalším naučným cedulím. Cesta ubíhala velice rychle a díky dobré náladě a krásnému počasí jsme vcukuletu úspěšně dorazily na zámek Radim.

U zámecké brány nás přivítal zámecký pán a stádo zvědavých koz, které holky zaujaly na první pohled. Na nádvoří jsme si daly svačinu a netrpělivě čekaly na prohlídku zámku. Po chvilce si nás vyzvedla paní průvodkyně ve středověkých šatech a vzala nás do zámku. Prohlídku jsme zahájily v dámské ložnici a pokračovaly jsme do reprezentačních místností. Tam jsme dostaly typické zámecké papuče, a to se holkám moc líbilo (kdo už se někdy klouzal po hradních či zámeckých sálech v papučích, ten ví, o čem je řeč). Řekla bych, že po naší návštěvě měli parkety jak nové. Nejvíc se holkám líbilo v pokoji kouzelníka, v kuchyni a v hladomorně, kde průvodci rozhodli, že nás tam nechají - naštěstí si to na poslední chvíli rozmysleli. Návštěvu zámku jsme ukončily krmením místních koz v zámecké zahradě. Pak jsme vyrazily na nádraží.

Po cestě do Brodu nám holky říkaly, co se jim všechno líbilo. Každé se líbilo něco jiného, ale sborově se shodly, že by v zámku bydlet nechtěly, protože je tam zima a je moc velký na uklízení. Po návratu do Brodu jsme šly ještě na hřiště a pak jsme se všechny rozešly domů na teplý čaj.

V páteční odpoledne 25. října se před nádražím sešla hromada lidí ze střediska Ing. Ládi Nováka, od nejmladších světlušek a vlčat přes skauty a skautky až po roverstvo, všichni připraveni a natěšeni na svou každoroční akci - Podzimky.

Když zamávali rodičům, tak se celá skupina čítajíc kolem sedmdesáti človíčků odebrala na nástupiště a nasedla do vlaku, jenž je dovezl až do Kolína, zde přestoupili na spěšňák do Martinic a z něho přeskočili do jiného vlaku a dojeli až do Jablonce nad Jizerou. Tady se dětem dostalo úvodu do tématu letošní výpravy, a tím se pro tentokrát stali ninjové ve starém Japonsku. Následovalo ještě několik posledních kilometrů pěšky a budoucí ninjové našli své útočiště na několik příštích dní – naši oblíbenou faru v Rokytnici. Tam si jen rychle rozložili spaní a odebrali se do říše snů.

V sobotu ráno začalo rozcvičkou a celé dopoledne se hrály venku hry. Odpoledne byly děti rozděleny do týmů a čekal je jejich první výcvik pro ninji, kde chodily ve skupince po stanovištích učily se své první ninja dovednosti. Večer se zahrálo pár her ve společenské místnosti a šlo se na kutě.

V pondělí Ɵ starší dělali jako každoročně věnečky, které se na Dušičky pokládají jako tichá vzpomínka na hroby našich členů na českobrodském hřbitově, a mladší si odběhli hrát na čerstvý vzduch. Odpoledne byla pro týmy připravena stopovačka po šifrách a večer zase tematický film Kung Fu Panda.

Další den všechny čekal celodenní výlet po okolí. Všichni byli šikovní a ušli to, i když je pak možná bolely nožky. Předposlední den hned po snídani vyrazili hrát hru Dědeček měnil, až vyměnil. Začíná se se sirkou, chodíte po okolí a ptáte se lidí, zač by vám to byli ochotni vyměnit, a takhle měníte dál a dál a divili byste se, s jakými poklady hra většinou skončí. Po výtečném obědě vyrazili mladí vycvičení ninjové na finálovou stopovačku po ukradených svitcích jejich pána, který je vycvičil. Za nalezení všechny čekala odměna v podobě hostiny.

Ve středu už čekalo jen balení a úklid rokytnické fary. Cesta domů proběhla poklidně a všichni ninjové se navrátili v pořádku do svých domovů.

Letní prázdniny skončily a se začátkem nového školního roku odstartovala nanovo celá řada našich pravidelných akcí pro děti i pro veřejnost. Jednou z těch podzimních je každoročně Šemberská dvanáctka, outdoorový závod dvojic, které na několikakilometrové trase v lese plní dvanáct různorodých disciplín.

Letošní Šemberka, jak ji nazýváme, se uskutečnila v sobotu 12. října, a startovala tradičně na louce v Dolánkách. Sjeli se závodníci celkem ze 4 skautských středisek – z našeho střediska 07 Ing. Ládi Nováka, sousední českobrodské středisko Psohlavci, vodní skauti Slanečci z Kolína a skauti z Kouřimi. Celkem odstartovalo 54 závodních dvojic a bitva o putovní cenu to byla poměrně vyrovnaná.

Na trase na závodníky čekalo 12 disciplín. 11 tradičních a pravidelně se opakujících, a ta dvanáctá, ta je vždy pro závodníky velkým překvapením. Letošní 38. ročník Šemberské dvanáctky tedy závodníky prověřil ve stavbě stanu, zatloukání hřebíku, vysílání a luštění zprávy v morseově abecedě, šplhu na laně, orientaci mapy a hledání azimutu, řezání a štípání dřeva, rozdělávání ohně a přepalování provázku nad ním, vázání uzlů, hodu granátem, v překonávání překážek skládajících se z přechodu lanové lávky, plížení a překonání takřka nepřekonatelné bariéry, střílení ze vzduchovky a letošní disciplínou „Y“ se stalo skládání plechovek na sebe.

Byť už byl říjen, počasí nám celkem přálo, nezmokli jsme a odpoledne nás prohřálo i sluníčko. Když se k cíli blížily poslední soutěžní dvojice, začali jsme netrpělivě čekat na celkové výsledky. Kromě cen pro vítěze v jednotlivých kategoriích se totiž každý rok vyhlašuje vítězný oddíl, který si odveze putovní cenu pro vítěze, a to už celých 38 let. A protože v loňském roce jsme o putovní pohár o fous přišli a na rok ho předali kamarádům Psohlavcům, byli všichni samozřejmě zvědavi, jestli jej letos vybojujeme zpět. A vybojovali, putovní pohár se pro letošek vrací zase zpátky k nám! Děkujeme všem závodníkům a doufáme, že si to letos pořádně užili.

 

Máte rádi pohyb v přírodě? Máte sportovního ducha? Luštíte rádi křížovky nebo máte rádi hlavolamy? Jste soutěživí? Chcete si zkusit sáhnout na dno svých sil? Jestli je alespoň jedna Vaše odpověď „ano“, potom je nejvyšší čas vyzkoušet outdoorový závod Akce Vpřed. Letošní 22. ročník, konaný 7. až 8. září, sice nestihnete, věřte ale, že již připravujeme další. Opět v první školní víkend se startem v místě letošního cíle – v Kutné Hoře.

Jestli je Vám více jak 15 let, vytvořte dvou až tříčlenné družstvo, sbalte si batohy na dva dny, obujte kvalitní obuv a dorazte na start. Tam obdržíte zašifrovanou zprávu, která Vám poodkryje další trasu závodu, další zprávu, s dalším úkolem, která Vám poodkryje další trasu závodu. Až se konečně druhý den dostanete do cíle. Stejně jako se to letos povedlo všem 13 družstvům.

Start byl ve Zbraslavicích na náměstí, za nepříjemného deště. První zpráva částečně rozptýlila družstva, takže na druhé kontrole – prak, nebyla taková tlačenice. Pokud si družstvo neví rady se šifrou, pak si zavolá o radu, která je ale stojí 60 trestných minut. Více jak polovina družstev toto okusila na čtvrté kontrole (pouze tři družstva vyluštila všechny zprávy). V prvním dni závodníky dále čekala lanová překážka zvaná „stupačky“, lukostřelba, plavání, vrh nožem, kánoe, šplh s úkolem na laně, uzlování, hod šiškou na přesnost a sem tam nějaký vědomostní test. První družstvo dorazilo do cíle první etapy na hřišti v Malešově v 17.46, poslední v 0.36.

Druhá etapa začala v 7.00. Závodníky zavedla k vodní nádrži Vrchlice, dále do údolí říčky Vrchlice se starými mlýny. Na ty ale moc času nebylo, opět další zašifrované zprávy a plnění úkolů – hod kriketovým míčkem, slaňování ze skály, hod granátem, odhad vzdáleností nebo běh na čas. Cíl byl v Kutné Hoře u bobové dráhy

Vyhrálo družstvo z Rabštejnské Lhoty ve složení David Brothánek, Jaroslav Hrubý, druhé místo obsadili vítězové loňského ročníku z Prahy ve složení Anežka Marková, Vít Henych, Václav Henych a třetí místo (jen o 5 minut zpět) obsadilo družstvo z Úval – Josef Polák, Jan Černohaus a Tomáš Knězek, kterým dýchali notně na záda o MINUTU! čtvrtí Petr Ventluka, Pavel Krbálek a Jaroslav Losenický. Pro představu, mezi prvním a posledním byl rozdíl více jak 24 hodin.

Velký dík patří všem rozhodčím, kteří se na organizaci závodu podíleli, městu Český Brod za důležitou finanční podporu a městu Kutná Hora za vlídné přijetí. Příští rok se těšíme na další zápolení!

Jak se měly na táboře naše holky, to jste se dozvěděli v minulém čísle. A naši kluci?

Záznam deníku vlčáka z chlapeckého tábora 2019.

Den 1:
V neděli 30. 6. jsem přišel na nábor bojových vlčáků Velkého Immortana, kteří měli postavit Immortanův předsunutý tábor u kopce Pohoř. Při příjezdu na určené místo už stálo pár stanů, ale museli jsme dokončit další práce, jako třeba udělat si postele, uklidit, a naši důstojníci dodělávali sprchu a další věci.

Den 2:
Další den nás probudili naši důstojníci, že musíme ven, protože přijíždí Velký Immortan. Přijížděl na pekelné káře a za sebou vláčel podivnou osobu. Později jsme se dozvěděli, že to je vězeň, kterého máme hlídat v našem novém táboře. Kvůli úkolu jsme museli projít základním výcvikem.

Den už ani nevím jaký, jak rychle to utíká:
Při hlídání vězně jsme zjistili, že Immortanovo vládnutí není až tak hezké. Zakázal nám různé zábavné aktivity, aby nás donutil více pracovat. Tak nám náš vězeň pomohl udělat vzpouru a osvobodit tábor od krutovlády Immortana. To jsme zvládli jen díky spojencům, které jsme potkali a získali je na svoji stranu. Jedním z nich byli třeba hasiči z Mančic, kteří nám ukázali svoji techniku, kterou jsme si pak mohli taky zkusit.

Den velké bitvy:
U snídaně jsme se dozvěděli, že na nás táhne Immortan i se svou armádou získat tábor zpátky. Opevnili jsme se proti válečníkům a připravili se na boj. Když přišel Immortan, už jsme na ně čekali, začala dlouhá bitva. Ze začátku to vypadalo, že prohrajeme, ale pak se najednou karta obrátila a zajali jsme s pomocí našeho kámoše vězně Maxe Immortana a s ním i spoustu kořisti. Večer se zahájily velké hody a získali jsme svobodu.

Je nedělní ráno 30. června a na nádraží v Českém Brodě se tvoří obrovská skupina děvčat, které se loučí s rodiči, smějí se s kamarádkami a nadšeně pobíhají kolem. Ptáte se, co se děje? To se skautky a světlušky chystají na tábor (čtete správně, letos jsme jeli kluci a holky zvlášť). Všechny se těšíme.

Po náročné cestě na naše tábořiště Pod kopcem Pohoř, vybalování a zabydlování v tee-pee konečně začíná tábor. A aby to byl tábor jak má být, nesmí chybět celotáborová hra. Páni, naše holky jsou rázem policejní strážnice! A budou pomáhat strážnici Hopkavé vyřešit záhadu v městě zvířat Zootropolis. Když vidíme jejich nadšené obličeje, je nám jasné, že to byla trefa do černého. Celotáborová hra má úspěch. Holky si dělají vlastní uniformy a jsou rozděleny do čtyř týmů podle okresu, ze kterého pochází. Máme mrazivý Tundrákov, nebezpečnou Písečnou poušť, divoký Oceánov a záhadný Deštný prales.

Hned v prvním týdnu nás čeká zajímavý program. Třešničkou na dortu, nebo chcete-li zlatým hřebem týdne, je přednáška od milé paní, která je policistka, věnuje se kynologii a také působí jako psovod záchranář. Říkáte si: ,,Přednáška? To musí být nuda.” Vůbec to nebyla nuda! Dozvěděly jsme se spoustu zajímavých informací a nechyběla ani ukázka v praxi. Po malých skupinkách jsme se poschovávaly po lese a nechaly pejska, aby nás našel. Bylo to opravdu zajímavé a hlavně zábava, která nesmí na táboře chybět. Také hrajeme spoustu her a chodíme na výpravy po šifrách (stopovačky). Týden utekl jako voda a přehoupneme se do druhého.

V tomto týdnu nás čeká dvoudenní výprava. Holky musí dopadnout zločince na zločineckém sněmu! Všechny jsou šikovné a zvládají dalekou cestu. Když už jsme v cíli, děti se rozebíhají a jsou plné energie, ovšem my vedoucí jsme samozřejmě úplně vyřízené. Druhý den ráno opět vyrážíme na cestu, tentokrát už do tábora a po cestě se zastavujeme v muzeu panenek ve Zruči nad Sázavou. Do konce druhého týdne nám zbývá už jen pár dní. Hrajeme hry a podrobujeme všechny podezřelé výslechu. Všechny trápí jediná otázka: ,,Kdo je pachatel?”. Je tu konec druhého týdne a nás čeká závěrečná stopovačka, kde snad chytí me našeho pachatele. Ano! Pachatel je chycen a celé dva týdny ukončí táborový oheň, po kterém naše světlušky odjíždí domů. Ovšem pro skautky tábor nekončí.

Na poslední týden se k nám přidávají kluci skauti a vyrážíme na třídenní výpravu. Trasa vede krásnou přírodou a všichni mají úsměv na tváři. Po návratu máme odpočinkový den, kdy všichni relaxujeme a dáváme odpočinout našim ušlapaným nohám. Bohužel, všechno jednou končí a my po třech týdnech jedeme domů. Loučení je těžké, nikomu se nechce, ale už se začínáme těšit na příští rok.

V sobotu 1.6. se v Dolánkách opět uskutečnil tradiční Pohod Pohádkovým Lesem – PoPoLes, a to již jeho 37. ročník. Letos PoPoLes krásně vyšel přímo na den dětí. Ono nám to vlastně letos vyšlo všechno na jedničku, ale vezměme to postupně.

Pohádkový les byl návštěvníkům otevřen od 12 hodin. Abychom návštěvníkům trochu zpříjemnili čekání ve frontě před startem, tak jsme opět pohádkově obsadili i tento prostor tzv. předstartu. Letos dětem čekání zpestřovali pestrobarevní trolové v podání našich skautek, s nimiž si děti mohly malovat nebo zahrát různé hry. Na startu byli návštěvníci tradičně orazítkováni a hurá do pohádkového lesa. Ten letos obsadilo 15 pohádkových stanovišť. Na každém z nich čekala děti nějaká disciplína a po prokázání své zručnosti, hbitosti, chytrosti nebo odvahy získaly děti odměnu. Hned za startem děti vítali Jů a Hele a děti hbitě proskakovaly roztočeným lanem. V lese pak mohly potkat Sněhurku s trpaslíky, Pata a Mata, červenou Karkulku s vlkem, pohoupat se společně s malou čarodějnicí a havranem Abraxasem, zdolat tradiční lanovou lávku nad roklí s pomocí Krakonoše, Anče, Kuby a hajného, nebo si zavolat z kouzelného sluchátka Macha a Šebestové. Cca. tříkilometrovou terénní trasu procházeli malí i velcí návštěvníci statečně, a tak na ně po zdolání dalších úseků čekala také Frozen a její ledové království, princezna ze mlejna společně s vodníkem i čertíkem, Rumcajs s Mankou a Cipískem, motýl Emanuel a jeho maková panenka a nechyběli ani Křemílek a Vochomůrka se svou pařezovou chaloupkou. V posledním úseku trasy pomáhali účastníkům PoPoLesu překonat cestu přes potok hastrmani. Cestou do cíle nikdo nemohl minout líného Honzu na peci, a toho by děti minout ani nechtěly, jelikož právě u Honzy se letos rozdávaly ty nejkrásnější odměny – huňatí plyšáci, které jsme dostali sponzorským darem od společnosti Billa. V cíli už znavené výletníky vítala Beruška s Ferdou mravencem, kteří dětem rozdávali výtečné buřty, a pak už následovala zasloužený odpočinek, opéct buřta, dát si limonádu, trochu posedět, ulevit unaveným nohám a hurá domů.

Letos nám obzvlášť přálo počasí a ruku v ruce s ním šla i dobrá nálada. Na PoPoLese jsme přivítali celkem 1262 návštěvníků, z toho 657 dětí. I přes vysoký počet návštěvníků ale panovala pohodová atmosféra, lidé se na sebe usmívali, a věřte, to dovede dodat energii i nám pořadatelům a všem notně znaveným pohádkám.

Chtěli bychom poděkovat našim sponzorům, městu Český Brod za podporu, všem našim členům a kamarádům, kteří nám pomohli PoPoLes opětovně uspořádat, a také všem rodičům a dětem, kteří na PoPoLes dorazili a svým přátelským přístupem nás zase nakopli do příprav dalšího ročníku.