Kronika

Pět let jsme čekali na další ročník celorepublikového skautského setkání roverů s názvem Obrok, a konečně jsme se ho mohli zúčastnit. Tentokrát se konalo v Karlovarském kraji, v areálu zámku Valeč, a před námi bylo 5 dní plných zážitků.

Pro většinu nových roverů to byla premiéra. Hned po příjezdu a zajištění místa pro stany jsme museli prozkoumat rozsáhlý areál Valče. V areálu už byly stánky s jídlem, místa pro doprovodné programy a také skautské muzeum. Večer nás pak čekal velký zahajovací ceremoniál.

Druhý den jsme se seznamovali, poznávali rovery a rangers z jiných koutů republiky a měli možnost zúčastnit se netradičních sportů. Zvláštní pozornost vzbudila část lanových aktivit, které nás nadchly. Bohužel nám ale naši radost z akce přerušil silný déšť a špatné počasí nám zůstalo celých pět dní. Naštěstí večer se počasí trochu zlepšilo a slibovaný ples před hlavní scénou se mohl konat. Páteční dopoledne bylo věnováno spolupráci roverského kmene. Odpoledne jsme měli na programu služby, kde jsme pomáhali místnímu okolí ‒ úprava ohrady pro ovce nebo práce v zámecké budově. Bohužel začalo pršet a většina programů musela být přerušena. Počasí nám nepřálo, déšť spíše přibýval než ubýval a z trávnaté louky se stala bahnitá plocha. To nás ale nezastavilo při večerním koncertě a přednášce reportéra Janka Rubeše.

Poslední den jsme měli semináře podle vlastního výběru. Poslechli jsme si zajímavé přednášky a měli možnost si zahrát velkou hru, která byla pro všechny nezapomenutelným zážitkem. Večer jsme zakončili závěrečným ceremoniálem a diskotékou. Neděle zbyla jen na balení a odjezd.

Obrok se sice nevydařil počasím, ale přesto jsme si ho užili na maximum. Poznali jsme nové skautské tváře a vyzkoušeli si nové věci. Další Obrok nás čeká až za tři roky, a už se na to těšíme.

Je to již 55 let, kdy se uskutečnil první skautský tábor v Kácovci. R. 1969 zde poprvé tábořili českobrodští skauti, chlapci na větší louce, naší současné kde stavíme stany, děvčata na menší, kde v současnosti táboří Psohlavci.

Po zákazu skautingu v r. 1969 dále pokračoval oddíl světlušek pod hlavičkou pionýrské organizace při 1. ZŠ s názvem oddílu Táborník. K děvčatům postupně přibyli i chlapci, oddíl se rozrůstal, pracoval družinovým systémem. Postupně dorostl velikosti více než 100 členů. A stále jsme jezdili na letní tábory do Kácovce. 

Po obnově skautingu a našeho střediska jsme pokračovali v pořádání táborů nejprve zde. Protože nás však bylo příliš mnoho na zdejší tábořiště, našli jsme ještě jedno další u obce Starý Samechov, kam nejprve jezdili skauti se skautkami, a zde v Kácovci pokračovali světlušky a vlčata. Nyní jsou tábory většinou společné, ale zdejší tábořiště využíváme i nadále, pro výpravy oddílů, výpravy během tábora, ……

V sobotu 22.6.2024 jsme uspořádali setkání k výročí tábořiště, na které jsme pozvali účastníky prvních skautských táborů a vedoucí, vedoucí oddílů, instruktory, rádce, …. táborů následujících. Bohužel ne na všechny jsme dohledali spojení, někteří zvaní neměli možnost se zúčastnit, někteří se neozvali, …. I tak se nás sešlo 54 táborníků ze 145 pozvaných.

Přípravy setkání se ujal cca patnáctičlenný tým, který dal nejprve dohromady seznam zvaných, připravil pro setkání vzpomínkové fotky pro promítání, pár aktivit pro zájemce, ….

Po příjezdu jsme se většinou poznali, i když občas jsme i tápali ve vzpomínkách, přece jen podoba se za cca 40-50 let mění. Někteří se samozřejmě původně neznali, protože věkové rozpětí bylo více než 30 let a mladší generace ty starší často vůbec neměla možnost poznat, ale to nevadilo vzpomínání. Samozřejmě jsme začali nástupem. Po různých (i různověkých) skupinkách se většina vydala i na procházku po okolí, ve skupinkách se vzpomínalo na dávné zážitky, při promítání fotek se ozývaly ohlušující salvy smíchu i otázky typu „kdo to je?, to jsem opravdu já?“ apod. Také nechybělo občerstvení, gulášek od mistra kuchařského Džima byl vynikající, sladké ke kávě a čaji od některých zúčastněných, špekáčky na ohni, … . Večer jsme seděli u ohně
a zpívali jako za dob našich táborů spolu s kytarami (a také Aniččinými houslemi). Větší část lidiček odjela během večera (nebo spíš noci), ale někteří si nenechali ujít spaní ve stanu či pod širákem, jako za našeho mládí.

Tato akce plná vzpomínek měla u zúčastněných úspěch, přivezli nám další historické fotografie a všichni se těší na příští setkáni. Takže za 5 let zase na shledanou.

Milá kroniko,
píši sem další zápis, letos to tu moc pestré zatím není. Ani co se týče akcí (převážně pracovního charakteru), ani co se týče autorů.
V sobotu 15.6. si pár z nás udělalo výlet na Pohoř. Primárním cílem bylo sekání trávy před brigádou, ale protože jsme frajeři (musím nás pochválit já, když to nikdo jiný neudělá), zvládli jsme i udělat novou pochozí polovinu mostku. Zbytek doděláme další vikend.
Tak se s tebou loučím a zase někdy
Pakůň

V sobotu 8. června se les v Dolánkách za Zahradami proměnil již po čtyřicáté v les pohádkový.

Už v prostoru Tuchorazské hlásky se to hemžilo loupežníky a princeznami (Lotrando a Zubejda), a to návštěvníky teprve čekalo projít startem a vydat se do pohádky. A aby to čekání na startu dětem ubíhalo co nejrychleji, mohly si čas ukrátit kreslením, šermováním s meči, různými hrami, a také vybít trochu energie ve skákacím hradu.

Na trase pak na malé zvědavce čekalo celkem 14 pohádkových zastavení. Letos se premiérově objevily některé úplně nové pohádky, děti se tak mohly nově setkat se třemi prasátky, bandou superhrdinů nebo třeba se zvířátky z Madagaskaru. Kromě novinek samozřejmě nechyběly popolesové stálice jako jsou čarodějnice, vodníci, Pat a Mat, čert, vodník a princezna ze mlejna, Popelka a její sestry, Sněhurka s princem, motýl Emanuel s makovou panenkou, líný Honza na peci, Jeníček s Mařenkou a perníková chaloupka, holčičkami milované Anna s Elsou z Ledového království, u lanové lávky tradičně Krakonoš, Trautenberk a jeho banda, a v cíli pak jako vždy Ferda s naparáděnou Beruškou.

Na každém stanovišti čekalo děti plnění rozličných úkolů, a kdo si s úkolem poradil, ten dostal (nejen) sladkou odměnu. Návštěvníci postupně zdolali přibližně čtyřkilometrovou trasu lesním terénem, nasbírali balíček odměn, a těšili se do cíle na odpočinek.

V cíli pak malé i velké návštěvníky čekal buřt, který si mohli opéct na ohni, a osvěžení v podobě tradičního stánku pivo-limo. Ani na počasí si letos opět nemůžeme stěžovat, panovalo slunečné počasí a s ním i dobrá nálada.

Letošní PoPoLes navštívila tisícovka malých a velkých návštěvníků. Těm moc děkujeme za účast a jsme rádi, že dorazili a PoPoLes si užili. Proto to přeci děláme. A stejně tak děkujeme všem, kteří s přípravou a průběhem PoPoLesu pomohli, protože bez nich by žádný pohádový les nebyl. Tímto jsme završili čtvrtou dekádu této tradiční českobrodské akce a napřesrok nakročíme do další, již páté desítky let konání PoPoLesu. Zase v lese přivedeme k životu nějaké další nové pohádkové postavičky. Jste zvědaví? Přijďte se na nás příští rok podívat, budeme se těšit.

Ve středu prvního května jsme se (světlušky a skautky) vydaly na cestu do Mirakula. Tam jsme pobyly celý den. Navštívily jsme podzemní chodby, prolezly několik hradů, šplhaly ve výšinách lanových překážek a zjišťovaly jsme, jak dlouho se v přírodě rozkládají odpadky, a proč je dobré třídit. Také jsme nakoukly do lesní části, kde už na nás čekali mufloni a daňci. Na závěr už nás čekala jen společná fotka na obrovské trampolíně a frčely jsme domů. Výlet jsme si užily a těšíme na další společné zážitky. 

O státní svátek Den Vítězství jsme vyrazili na umělou lezeckou stěnu Jungle v Letňanech. Celkem nás bylo 12. Nejprve jsme se rozehřáli na bouldrech, poté si zalezli na laně a na závěr se odrovnali v posilovně. Akci jsme si užili, byť si pořádně dali do těla.

Pakůň

Neustále jezdíme na výpravy s dětmi, koneckonců o tom vás svými články pravidelně zpravujeme, ale tentokrát jsme se rozhodly udělat výjimku a udělat si výpravu samy pro sebe, pro vedoucí oddílu světlušek.

Svěřené děti učíme, že je důležité překonávat svůj strach. A tak jsme se rozhodly, že půjdeme příkladem a překonáme svůj strach z výšek a vyrazíme do lanového centra. V sobotu 4. května jsme se sešly na nádraží, připraveny společně splnit výzvu, kterou jsme si určily. Když jsme dorazily na místo určení, ujala se nás instruktorka a vysvětlila nám, co nás čeká. Nejprve jsme si vyzkoušely nízké lanové překážky na zemi. Navzájem jsme se jistily a vymýšlely taktiky, jak různé překážky zdolat. Poté, co jsme se několikrát vyválely po zemi, se nás znovu ujala lektorka a pomohla nám obléct se do sedáků. Následně jsme se přesunuly k výškovým překážkám, kde jsme si ukázaly, jak se máme ve dvojicích jistit.

Po důkladném proškolení jsme se pustily do zdolávání překážek ve výškách. Některým to šlo hůře, některým lépe, ale nikdo to nevzdal. Ty šikovnější z nás se rozhodly zdolat překážky určené pro týmy. Na závěr jsme se rozhodly, že vyzkoušíme adrenalinovou houpačku. Byl to nezapomenutelný zážitek, ale třeba mě osobně už na něco takového nikdo nikdy nedostane.

Vyčerpané a plné zážitků jsme se vydaly na vlak. V Brodě jsme si do klubovny objednaly pizzu a vymýšlely, kam pojedeme příště. Doufám, že to bude brzy, byl to skvělý zážitek a pomohl stmelení našeho kolektivu holek od vedení světlušek.

Rok se s rokem sešel , letošní oslavu čarodějnic vlčat a světlušek jsem si udělali v klubovně a v zahradě školy.Tentokrát i s rodiči. Na začátku jsem si zahráli seznamovací hry dobrý den pojďte ven. Pak jsem se pustili do dělání řidičáku na koště kteří už ho mají z minulých let tak udělali přezkoušení nebo rozšíření na další kategorie . Po udělání jsem si šli udělat buřty. Po opékání jsem si zahráli pár her. 

Na konec jsem zahráli pár písniček na kytaru, postupně jsem se rocházeli do svých domovů.

Aplaus

Sešli jsme se ráno na Podzimku v počtu 4 skautů, Šéf, Minem a já. Nejprve jsme si doběhli pro fošny do Nádražky, poté mohla začít samotná práce. Já s Minemem jsme byli na buňce, sundavali plechy, měnili fošny a vraceli plechy zpět. Kluci dole nám plechy rovnali, upravovali vrata a spravovali střechu skládku zvaného Prasečák. V průběhu toho se k nám připojil i Aplaus a také se zapojil do práce. Kolem jedné hodiny jsme dodělali střechy a odjeli Minem se Šéfem, my jsme si posekali Podzimek a vyrazili v půl čtvrté domů.

Pakůň

Na letošní oslavu čarodějnic jsme vyrazili na naše tábořiště pod kopcem Pohoř. Na nádraží jsme se všichni rozhodli, jakým zvířetem bychom chtěli být a podle toho jsme se rozdělili na dva týmy ve kterých jsme soutěžili celý víkend. Celkem proběhlo dvanáct soutěží, nemohl chybět: fotbal, maják, slack line, vaření, paintball, softball, běžecký scrabble, hra jak znáš svůj tým, hod vajíčkem a další. Za každou hru si tým mohl zvolit jedno písmenko a z vysoutěžených písmenek sestavit něco, co si přeje jako odměnu vítězný tým na konci víkendu. Mezi hrami jme zvládli natřít latríny a pořádně jsme si užili tvorbu i pálení čarodějnic. - Jana Machorková

O víkendu 19.-21.4. proběhla brigáda na Kácovci. První auto s pracanty dorazilo už na šestou (skauti a Šéf), zbytek (já, Klárka, Pták a Helča) se trousil v průběhu večera, během něhož jsme si zvládli zahrát i deskovku Krvavý trůn. Ráno nás posílila Vodičkovic děvčata a my se mohli pustit do práce. Celý den se loukou rozléhal řev motorové pily při likvidaci vývratů a nebezpečných stromů v okolí louky, odpoledne i těžbě dřeva na topení. Krom dřevorubecké party se vyčlenili Radek s Tomem a Šéfem, kteří zvládli vyspravit pánské latríny a podložit je betonovými sloupky, aby nám již dále nehnily. Práce se sice trošku protáhly, i tak jsme před večerním grilováním ještě stihli vyspravit střechu malého srubu a pár nezdolných jedinců si ještě za zbytků světla zablblo s míčem. Večer se tak nesl ve znamení dobrého jídla, příjemného povídání a únavy z celodenní práce. Ráno jsme část natěženého dřeva zpracovali a navozili do srubu, uklidili tábořiště, vyspravili mostek, vyčistili koryto potoka a po obědě vyrazili domů. Všem zúčastněným patří nehynoucí díky, protože práce se stihlo opravdu dost.

Pakůň

V sobotu 13. dubna proběhlo další kolo turistického závodu. Na tom by nebylo nic zvláštního, až na to, že jsme tento závod pořádali a závodníci se tak sjeli sem za námi do Dolánek. Jednalo se o 3. závod Středočeského krajského poháru v turistickém závodě a kromě našich členů se účastnili ještě závodníci z Kralup nad Vltavou a Týnce nad Sázavou, celkem téměř 60 závodníků.

A co to vlastně znamená uspořádat takový závod? Ještě před závodní sezonou se stanoví termíny jednotlivých závodů, a pak už není cesty zpět. Samotné přípravy pak začínají cca 2 měsíce před závodem. Jako první je potřeba naplánovat závodní trať, v našem případě tedy projít les a rozplánovat všechny 3 trasy a rozmístění disciplín. Také se musí připravit vybavení jednotlivých disciplín a sehnat dostatek rozhodčích a dalších lidí pro realizaci celého závodu.

Pro tento závod nás bylo kolem dvaceti osob a zvládli bychom zaměstnat i další. Týden před závodem se trať prochází znovu, vyměřují se azimutové úseky a plánují se stanoviště. Den před závodem pak vyrážíme do lesa vyfáborovat trať a označit jednotlivá stanoviště. Ještě brzy ráno v den závodu je potřeba trať projít znovu a zkontrolovat, zda nám ji někdo nestihl „přeznačit“, i to se občas stává. Sjíždějí se závodníci, probíhá registrace, slavnostní nástup a slib závodníků a závod začíná. V zázemí po doběhu prvních závodníků průběžně počítáme výsledky – zda prošli všechny disciplíny, mají správně vyplněné testy, označené azimuty, sčítají se trestné minuty, čas na trati, píší se diplomy, připravují se ceny… Po doběhu všech závodníků probíhá vyhlášení vítězů. A ani po slavnostním vyhlášení a odjezdu závodníků naše práce nekončí – je potřeba všechno uklidit, odvézt, uvést les do původního stavu, aby po nás nic nezůstalo, další spousta nekončící práce.

Tento závod se nám mimořádně vydařil. Celá řada našich závodníků uspěla a postupují tak do dalších navazujících kol. Počasí nám přálo, během závodu panovala báječná atmosféra a všichni si to náležitě užili.

Letošní Velikonoční výprava se konala od 27.3. do 1.4. Vyjeli jsme už ve středu vlakem do Pardubic, kde jsme se ubytovali. Čtvrteční dopoledne hýřilo olympijskými hrami. V týmech si děti vyzkoušeli například odhad času a aktivity na spolupráci. Odpoledne jsme vyrazili za zvířátky do Pohádkové zahrady. Mladší si něco poslechli a zvířátka nakrmili, starší pomohli s několika pracemi. V pátek jsme poznávali Pardubice a odpoledne si děti vyzkoušeli herecké ztvárnění Pardubických legend. Sobotní den jsme strávili rozděleně. Mladší navštívili Perníkovou chaloupku a Kunětickou horu, starší vodní elektrárnu v Hradci Králové. V neděli jsme tradičně pletli pomlázky a barvili vajíčka. Co ale bylo netradiční bylo to, že odpoledne si holky upletly pomlázku a kluci nabarvily pár vajíček. Je totiž přestupný rok. Pondělí už se neslo jen v duchu uklízení a odjezdu. Celou akci nám krásně svítilo sluníčko a božská jídla nám zařídil Šéf.

V sobotu 29. března se náš nově vzniklý oddíl vypravil na zámek Kačina. Účast byla hojná, celkem 10 dospělých a 4 děti. Na Kačině jsme se zúčastnili prohlídkového okruhu 13 Chotkovských komnat, kde jsme se dozvěděli něco z historie majitelů zámku, rodu Chotků, a jak zámek Kačina vznikl. Prošli jsme si zámeckou zahradu, kde byla připravena Kačinská velikonoční stezka, potrápili jsme se hledáním velikonočních vajíček a správných odpovědí na hádanky, které byly rozmístěné v zahradě. Každé vajíčko znázorňovalo jeden den velikonočních svátků a bylo na něm vysvětleno, proč má každý den různý název, např. Květná neděle (Palmová). Pak jsme si odpočinuli v místní kavárně a nakonec došlo i na společné selfíčko.

Předposlední březnovou sobotu se čtrnáct závodníků ze skautského střediska Ing. Ládi Nováka zúčastnilo druhého kola Středočeského poháru a zároveň Mistrovství Středočeského kraje v Turistickém závodu. Pro závodníky to byla první zkouška jejich vytrvalosti a dovedností po čtyřměsíční zimní pauze, během které trénink probíhal hlavně individuálně.

Páteční odpoledne před samotným závodem se naši závodníci sešli v klubovně a uvítali nové členy. Společně jsme potrénovali zejména hod míčkem, orientaci podle azimutu a vázání uzlů. S tréninkem jsme pokračovali i v sobotu ráno cestou do Kralup nad Vltavou, kde se závod konal.

Krásný slunečný dopolední start vystřídaly silné dešťové přeháňky, které však nikoho z brodských závodníků nevyvedly z míry a více než polovina závodníků získala postup do navazujícího kola Českého poháru. Na medailových pozicích se umístili tři reprezentanti Českého Brodu. V kategorii starších žáků se na druhém místě umístil Ondřej Kuška. Kategorii starší dorostenky ovládly naše skautky, jelikož na druhém místě se umístila Denisa Kratochvílová a na prvním místě Kristýna Ševčíková.

Ostatní závodníci budou mít příležitost získat postup do Českého poháru v polovině dubna v posledním závodě Středočeského poháru, který se uskuteční v Dolánkách u Českého Brodu, a který budou skauti ze střediska Ing. Ládi Nováka organizovat. Pro reprezentanty, kteří mají postup již zajištěn, bude tento závod tréninkem na závody Českého poháru, které se budou konat ve třech termínech po celé České republice a v nichž závodníci soutěží o možnost zúčastnit se Mistrovství České republiky. Tak nám držte palce.